Jirka – kamarád z deníku
Dne 22. září 1941 se do bytu Kohnových nastěhovala rodina Stránských – sedmačtyřicetiletý pomocný dělník Rudolf Stránský, jeho osmačtyřicetiletá manželka Ida roz. Wienerová a patnáctiletý syn Jirka, pracující také jako pomocný dělník. Jirka – jedináček – žil celý život s rodiči v činžovním domě ve Skvrňanské ulici č. 6 v Plzni. V době, kdy se rodina Stránských ke Kohnovým přistěhovala, žila již v tomto bytě v podnájmu jedna rodina – Steinerovi. Čtyřiapadesátiletý Arnošt, sedmačtyřicetiletá Vilma a devatenáctiletý František žili v Koperníkově ulici od počátku června 1941 (příběh rodiny Steinerových zde).
Stěhování rodiny Stránských věnovala Věrka v deníku část zápisů z 21. a 23. září 1941. V neděli 21. září si zapsala: „Těchto několik dní, hlavně však dnes, vypadá to u nás jako v opravdovém blázinci. K nám se totiž budou zítra stěhovat Stránských, a proto musíme některé pokoje vyprázdnit. Vypadá to tu velmi „malebně. Stoly jsou na skříních, židle na stolech a celý byt je obrácen nohama vzhůru. Vysloužila jsem si mnoho pohlavků. Měla jsem dobrou snahu někomu pomáhat, ale když jsem shledala, že je to marné a že víc překážím, než pomáhám, odešla jsem.“ V úterý 23. září 1941 už byli Stránských u Kohnů nastěhováni a Věra si zapsala: „Včera jsme měli doma blázinec. Stěhovali se k nám Stránských. Zůstaly nám dva pokoje. Máme tam nábytku přecpáno. Jinak je to tu však pro mne moc veselé.“
Krátce po přestěhování do bytu Kohnových, 7. října 1941, oslavil Jirka Stránský své 15. narozeniny. Věrka věnovala Jirkovi v deníku celý zápis z tohoto dne.
S patnáctiletým Jirkou Stránským se Věrka velmi rychle skamarádila. Svědčí o tom zápis z 5. října 1941, pořízený čtrnáct dní po nastěhování rodiny do bytu Kohnových: „Dnes byla pěkná neděle. Dopoledne jsem byla u Ireny; odpoledne mi moji návštěvu oplatila. Byla jsem už od poledního u Stránských. Jirka hraje moc hezky na mandolínu. Byla jsem s Irenou smluvená, že půjdeme ven. Jirka šel s námi. Nejdříve jsme se stavěli u Hanáků. Pak jsme lezli na stráň a závodili jsme, kdo bude nahoře dřív. Mezi to se připletla ještě tři děvčata. Závodili jsme všichni. Až na Jirku jsem vyhrála nad všemi. Když jsme sbíhali, upadla jsem na nos. Celkem se mi ani nic nestalo.“
Chybějící prameny
Stránských nikdy nepatřili mezi bohaté a vlivné rodiny. Pan Rudolf Stránský nebyl bohatým obchodníkem nebo majitelem továrny, ale po většinu života pracoval jako skladník Západočeského konzumního družstva v Plzni. Paní Ida byla ženou v domácnosti. Rodina se nepotýkala s aférami, úřady ani policií, a nezanechala po sobě téměř žádnou stopu na stránkách dobového tisku. Pátrání po historii rodiny Stránských nepřejí ani chybějící matriky. Díky pomoci pracovníků Státního okresního archivu Praha-venkov se sídlem v Dobřichovicích a Státního okresního archivu v Nymburku se nakonec podařilo příběh rodiny doplnit o některé důležité informace. Lepší výchozí pozice byla u rodiny Wienerových, ze které pocházela Jirkova maminka Ida. Zde se dochovaly matriky, sčítací operáty i články a inzeráty v denním tisku.
Tatínkova rodina
Familianti z Běrunic
Kořeny rodiny Stránských je třeba hledat na Nymbursku, konkrétně na panství Dymokury. Zde byli na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se svými rodinami usazeni dva židovští familianti s příjmením Stránský – Jakub a David. Své příjmení dostali pravděpodobně po úřednické rodině Stránských ze Stránky a Greifenfelsu, obdařené roku 1682 dědičným rytířským titulem. Někteří příslušníci urozené rodiny – konkrétně správce dymokurského panství Jan Štěpán Stránský (1633–1708) a jeho potomci – bydleli v sedmnáctém a osmnáctém století ve vsi Běrunice na Nymbursku.
Jména Jirkova praprapradědečka Davida Stránského a prapradědečka Izáka Stránského na stránkách knihy familiantů dymokurského panství z počátku 19. století
V Běrunicích žila v osmnáctém a devatenáctém století rodina familianta Davida Stránského, evidovaného na dymokurském panství pod familiantským číslem 2186/1. David Stránský, praprapradědeček Jirky Stránského, byl nájemcem běrunické vinopalny a ve vsi měl také trafiku a malý krámek s plátnem a střižním a kramářským zbožím. O Davidu Stránském je z pramenů známo, že byl synem jistého Árona a stal se familiantem poté, co se v roce 1779 oženil s Kateřinou Taussigovou. David a Kateřina vychovávali pět synů – Jakuba (1787–1814), Izáka (*1792), Izraele, Josefa a Františka (*1802) – a tři dcery – Evu, Barboru a Annu. Prvorozený syn Jakub, který by za normálních okolností po Davidovi zdědil familiantské místo, zemřel jako svobodný v roce 1814.
Záznamy o narození Davidových synů Izáka a Františka v běrunické kontrolní matrice
Po smrti Davida Stránského se stal v roce 1820 familiantem jeho druhorozený syn Izák Stránský, Jirkův prapradědeček. Izák se roku 1819 oženil s Helenou Singerovou. Manželé měli tři syny – Aloise (*1823), Jakuba (*1831) a Mauritia (Mořice, *1837). Nejstarší ze synů, Alois, se v revolučním roce 1848 oženil s Františkou Hoffmannovou z obce Chroustov ležící mezi Kopidlnem a Novým Bydžovem. Stal se posledním familiantem v historii rodiny a odstěhoval se z Běrunic. Usadil se v Chroustově č. p. 22 a začal zde hospodařit. Později se odstěhoval do Městce Králové, kde také 19. června 1892 jako osmašedesátiletý zemřel na zápal plic.
Poslední zmínka o Izáku Stránském pochází z prosince 1849, kdy byl nucen prodat v exekuční dražbě svůj dům č. p. 36 v Běrunicích. Nebyl totiž sousedům schopen splatit dluh ve výši 14 zlatých 24 krejcarů. Kdy přesně Jirkův prapradědeček zemřel, není z pramenů jasné. V květnu 1855 ale již Izák Stránský nežil.
Rodina obchodníka Mořice Stránského
V Běrunicích zůstali se svými rodinami usazeni dva Izákovi synové – Jakub a Mořic. Oba bratři se věnovali obchodu. Starší Jakub žil se svou rodinou v usedlosti č. p. 38 a mladší Mořic v usedlosti č. p. 79. Jirkovým pradědečkem byl Jakub Stránský.
Ze soupisu osob obce Velké Běrunice z roku 1866, uloženého ve Státním okresním archivu Nymburk, ve fondu Archiv obce Běrunice, je možné vyčíst, že pradědečkův bratr Mořic Stránský v této době žil v čísle popisném 79 společně s manželkou Marií roz. Mändlovou, původem z Radimi na Kolínsku, a dvěma malými dětmi – novorozeným Augustinem (*1865) a tříletou dcerou Johannou (*1863). Dne 31. prosince 1868 se manželům Mořici a Marii Stránským narodil třetí potomek – syn Arnold (1868–1940).
Běrunický obchodní Mořic Stránský se opakovaně dostával do finančních potíží a na jeho majetek byl několikrát vyhlášen konkurs. O jednom z nich informoval 8. 12. 1899 deník Prager Tagblatt.
O nejstarší Mořicově dceři Johanně neboli Jenny Stránské je z archivních pramenů známo, že se roku 1883 provdala za Emila Kohna (1863–1943), nájemce dvora v Městci Králové. Manželé měli syna Rudolfa a později žili v Mostě. Emil Kohn zemřel v únoru 1943 v ghettu Terezín. O Jenny ani Rudolfovi žádné další zprávy neexistují.
Mořicův prvorozený syn Augustin neboli Gustav Stránský se oženil s Berthou Sternovou. Z jejich dětí jsou v pramenech uvedeny dcery Pavla (*1893 ve Vídni) a Marie (*1895 v Nymburku). Pavla se provdala za Mořice Barucha Spindlera a roku 1920 se jí v Bukurešti narodil syn Teodor. Marie se roku 1925 ve Vídni provdala za Ernsta Meitnera. Více se ani v případě Gustavovy rodiny nepodařilo zjistit.
Emil Stránský – vzdálený bratranec Jirkova tatínka
Nejmladší z Mořicových dětí, Arnold Kohn, provozoval od devadesátých let devatenáctého století v Běrunicích obchod s kůžemi a peřím. V roce 1895 se Arnold oženil se Zdeňkou Sidonií Kleinovou z Městce Králové. Jak je patrné ze sčítání obyvatel obce Běrunice z roku 1900, manželé žili v opět v čísle popisném 79 a vychovávali syna Emila (1896–1942). Později se Arnold oženil ještě jednou – v roce 1906 si vzal Herminu Fischerovou (1872–1937) z Benešova, se kterou měl syna Františka (1910–1942). Arnoldův syn z prvního manželství, Emil Stránský, se také dvakrát oženil. Jeho první manželkou byla Štěpánka rozená Poláčková, druhá žena se za svobodna jmenovala Ida Pollaková.
Život a děti pradědečka Jakuba
Jirkův pradědeček Jakub Stránský se 26. května 1855 oženil s tehdy dvacetiletou Annou Bondyovou, dcerou hospodáře Samuela Bondyho z Radovesnice na Kolínsku. Z dětí Jakuba a Anny Stránských jsou archivními prameny doloženi dcera Karolína (nar. 1856 nebo 1857), Leontýna (*1857), Eduard (*1858) a Antonín (*????). Zda se v případě Karolíny a Leontýny jedná o stejnou dívku, není možné z dostupných pramenů zjistit. Zřejmé je, že matka všech těchto dětí, Anna Stránská, brzy zemřela a Jakub se před rokem 1866 podruhé oženil – tentokrát s Barborou (Babettou) Steinovou ze Svojšic. Jak vyplývá ze soupisu osob obce Velké Běrunice z roku 1866, rodina Stránských zaměstnávala děvečku Annu Vávrovou. Společně s rodinou pradědečka Jakuba Stránského žila v Běrunicích č. p. 38 také praprababička Helena Stránská, která zemřela jako pětašedesátiletá 8. dubna 1869 na zápal plic. Jako místo Heleniny smrti se uvádí ves Sloveč ležící 5,5 km severně od Běrunic.
Zpráva o exekučním prodeji domku č. p. 36 v Běrunicích – Amtsblatt zur Prager Zeitung 17. 1. 1850
Z dostupných archivních pramenů je možné vyčíst, že v sedmdesátých letech 19. století se Jakubovi a Babettě Stránským narodily dvě děti – roku 1875 přišla v Městci Králové na svět dcera Johanna a roku 1878 v Běrunicích syn Rudolf. Dne 12. května 1887 se v Kolíně ve věku třiceti let provdala Jakubova dcera z prvního manželství Karolína, a to za čtyřiatřicetiletého podomního obchodníka a řezníka Lazara Meisla z Divišova na Benešovsku. Sčítací operáty obce Běrunice z roku 1900 potvrzují, že v té době již rodina Jakuba Stránského v této obci nežila. Druhá Jakubova manželka Barbora Stránská zemřela 30. července 1907 jako dvaasedmdesátiletá na rakovinu prsu v Zálabí u Kolína č. p. 21. U jejího jména je poznamenáno: „choť bývalého hospodářského Jakuba Stránskýho“. Další osudy Jakuba Stránského ani žádného z jeho potomků – s výjimkou syna Eduarda – se nepodařilo spolehlivě odhalit.
Dědečkova rodina v Sibřině
Eduard Stránský, nejstarší syn Jakuba Stránského a jeho první ženy Anny, byl Jirkovým dědečkem. Z Běrunic se odstěhoval do malé vsi Dubeček ležící nedaleko Prahy. Zde se roku 1886 jako osmadvacetiletý oženil s jedenatřicetiletou Karolínou Beckovou, dcerou Ignáce a Barbory Beckových. Sňatek proběhl v synagoze v nedaleké Uhříněvsi a novomanželé pak několik let žili u Karolíniných rodičů v Dubečku č. p. 30. V Dubečku se jim také během let 1886 narodily nejstarší tři děti – Anna (*17. 1. 1886), Karel (*20. 1. 1889) a Božena (*20. 11. 1890). Dne 1. července 1892 se rodina Eduarda Stránského přestěhovala z Dubečku do obce Sibřina ležící poblíž Úvalů u Prahy. V Sibřině se Karolíně a Eduardovi narodily další dvě děti – synové Rudolf (*25. 2. 1894) a Gustav (*23. 6. 1899). Starší z těchto dvou synů, Rudolf, byl později Jirkovým tatínkem. Dědeček Eduard Stránský si ve svém domku v Sibřině č. p. 59 otevřel kupecký a kramářský obchod.
Dědečkovi synové Karel a Gustav se vydali v otcových stopách a zůstali v Sibřině. Strýc Karel se vyučil obchodním příručím a strýc Gustav kupcem. Nakonec si ale povolání vyměnili – Karel byl obchodníkem a Gustav obchodním příručím.
Domovské listy dvou dědečkových synů – Jirkova strýce Karla z roku 1907 a strýce Gustava z roku 1913 – Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Dobřichovicích, fond Archiv obce Sibřina
Teta Božena se provdala za jistého Karla Vrážka. Podrobnosti o jejím muži, datu a místě sňatku a o bydlišti manželů se nepodařilo dohledat. Jisté je, že se nejpozději po vzniku Protektorátu rozvedli a že neměli žádné děti. Teta Božena žila po rozvodu u svého otce v Sibřině, společně se svobodnými bratry Karlem a Gustavem. Babička Karolína Stránská zemřela 21. května 1937 ve věku 81 let. Příčinou její smrti byla kombinace cukrovky a srdeční slabosti. Z dostupných pramenů se zdá, že přestože měli Eduard a Karolína pět dětí, dočkali se pouze jednoho jediného vnoučete – Jirky Stránského. Z dobového adresáře Protektorátu Čechy a Morava vyplývá, že ještě v roce 1939 dědeček Eduard Stránský provozoval v Sibřině obchod se smíšeným zbožím. Žádosti Eduarda Stránského o vydání domovského listu ale naznačuje, že před 1. listopadem 1941 se musela rodina přestěhovat z dosavadního bydliště v Sibřině č. p. 59 na novou adresu do Sibřiny č. p. 10. Strýc Gustav Stránský zemřel za nejasných okolností v Sibřině 17. dubna 1942, ve věku nedožitých 43 let.
Stěhování ze Sibřiny do Plzně
Anna, nestarší dcera Karolíny a Eduarda Stránských, se 15. listopadu 1920 provdala v Plzni na okresním úřadě za zámečníka a hodináře Ervína Wunsche, českého Němce pocházejícího z Řehlovic u Ústí nad Labem. Strýc Ervín byl na rozdíl od tety Anny římským katolíkem, což později Anně zachránilo život. V době, kdy se Anna přestěhovala do Plzně, bydlel Ervín v podnájmu ve zdejší Riegrově ulici č. p. 222/22 a ve stejném domě, patřícím baronce Rudolfině z Reitzensteinu, měl hodinářský obchod. V březnu 1929 přestěhoval Karel Wunsch svůj obchod do Pobřežní ulice č. 5, přímo proti vchodu do restaurace Peklo. V roce 1933 se Wunschovi přestěhovali do dnešních sadů Pětatřicátníků č. 29, kde si strýc Ervín zřídil obchod přímo pod proslulou kavárnou „Vídeňkou“. Přestože byl Ervín Wunsch již od poloviny dvacátých let občanem města Plzně, ve Státním oblastním archivu v Plzni se nedochovaly jeho policejní přihlášky. Neexistuje kvůli tomu přehled o rodinném životě Wunschových a není jasné, zda manželé měli nějaké děti.
Policejní přihláška strýce Ervina z Riegrovy ulice č. p. 222/22 v Plzni, z doby před svatbou s tatínkovou sestrou Annou Stránskou
Jirkův tatínek Rudolf Stránský se přistěhoval 21. října 1920 společně se sestrou Annou ze Sibřiny do Plzně a bydlel nějakou dobu u švagra Ervína Wunsche v Riegrově ulici č. p. 222/22, v pronajatém bytě č. 8 ve II. poschodí. Rudolfovi tehdy bylo šestadvacet let, byl svobodný a pracoval jako skladník Západočeského konzumního družstva. Tomuto povolání se pak věnoval po většinu svého života. Dne 1. února 1921 si Rudolf našel samostatné bydlení a odstěhoval se od Wunschových do podnájmu v Kollárově ulici č. 107/16. Dům patřil obchodnické rodině Goldscheiderových (příběh zde) a Rudolf měl byt v prvním patře. Již 16. dubna téhož roku se Rudolf znovu stěhoval – tentokrát do tehdejší Škodovy ulice (dnes Kardinála Berana) č. p. 2693/31. Do tohoto bytu si také v létě roku 1925 přivedl nevěstu – Jirkovu maminku Idu Wienerovou, rodačku z Klatov, která v Plzni pracovala jako komptoiristka. Svatba Jirkových rodičů proběhla 31. srpna 1925 na Okresním úřadě v Plzni. Ida byla, na rozdíl od Rudolfa, židovského vyznání.
Maminčina rodina
Dvojnásobná vdova Berta Wienerová
Jirkova maminka Ida se narodila 10. ledna 1893 v Klatovech do rodiny obchodníka se střižním a galanterním zbožím Karla Wienera a jeho manželky Berty rozené Pollakové. S babičkou Bertou Wienerovou se osud v žádném případě nemazlil. Původně byla provdána za klatovského obchodníka Mořice Heima. Bertin první manžel pocházel z Moravan u Golčova Jeníkova a v Klatovech si roku 1877 založil firmu „Moritz Heim, obchod krupařský v Klatovech“. Kdy přesně proběhla svatba Berty Pollakové a Mořice Heima není v současné době možné zjistit. Manželé bydleli v Klatovech na Říšském předměstí č. p. 7 a během let 1875–1881 se jim narodily tři děti – dcery Hermína (*1875) a Marta (*1881) a syn Richard (* 1879). Poslední z dětí, Marta, se však narodila jako pohrobek. Na svět přišla 5. března 1881, zatímco její otec Mořic Heim zemřel z neznámé příčiny 15. ledna téhož roku. Bylo mu pouhých 34 let.
Sčítání lidu 1880 – arch domácnosti Berty a Mořice Heimových
Druhý manžel babičky Berty, a zároveň Jirkův dědeček, Karel Wiener pocházel ze vsi Údlice ležící v severních Čechách u Chomutova. Ani v tomto případě se nedochovala matrika dokládající přesné datum sňatku. Karel Wiener se v dostupných pramenech v souvislosti s Klatovy poprvé objevuje jako obchodník roku 1886, kdy vstoupil do „okrašlovacího spolku v královském městě Klatovech“. Další písemná zmínka o obchodníku Karlu Wienerovi se dochovala na stránkách listu Šumavan z 28. prosince 1889, kdy při příležitosti vánočních svátků daroval do sbírky na chudé obyvatele Klatov čtyři vlněné šátky a dvě vlněné šály.
Berta a Karel Wienerovi bydleli v samotném centru Klatov, v domě na rohu dnešní Randovy ulice (tehdejší ulice Hvězdovy) a náměstí č. p. 151. Vchod do bytu byl z ulice, ale do obchodu, který dědeček Karel Wiener zdědil po svém tchánovi Karlu Pollakovi, se vstupovalo z náměstí. V roce 1896 si Karel Wiener nechal u krajského soudu zapsat firmu s česko-německým názvem: „Karl Pollak’s Nachfolger Karl Wiener, obchod se zbožím střižným a galanterním v Klatovech“. Vedle střižního a galanterního zboží zde nabízel manžety, „zaručeně kvalitně dělané klatovské pánské košile – hladké nebo s nařasenou náprsenkou“, stojaté a ležaté límce, spodky ze Schrollova kepru a módu francouzského střihu. Vedle obchodování byl Karel Wiener společensky činný také v rámci klatovské židovské obce.
Jeden z inzerátů obchodníka Karla Wienera, Jirkova dědečka – Neuigkeits-Welt-Blatt 9. 5. 1896
První dítě se Bertě a Karlovi Wienerovým narodilo v prosinci 1887. Jednalo se o dceru Lauru. V roce 1889 přišel na svět syn Rudolf a roku 1892 nejmladší Ida – Jirkova maminka. Dědeček Karel Wiener se pochopitelně ujal role otce také u tří sirotků po Mořici Heimovi – Hermíny, Marty a Richarda. Společně s Bertou, Karlem a jejich šesti dětmi žili v bytě v Hvězdově ulici také Bertin pětasedmdesátiletý otec Karel Pollak s vnučkou Luisou Pollakovou – Bertinou a Karlovou neteří. Heimovi i Wienerovi mívali vždy na bytě ještě jednoho strávníka navíc. V roce 1880 žila u Heimových šestnáctiletá služka Anna Faltýnová z Týnce u Klatov a roku 1890 u Wienerových bydlel obchodnický učeň Heřman Krauskopf z Obytců.
Dne 21. dubna 1894 se v periodiku Šumavan poprvé objevuje zmínka o tom, že byl Jirkův dědeček vážně nemocen. Karel Wiener totiž v novinách zveřejnil inzerát, ve kterém děkoval dvěma klatovským praktickým lékařům, MUDr. Františku Prunarovi a MUDr. Aloisi Maškovi, za uzdravení z „dlouhé a těžké nemoci“. O jakou nemoc konkrétně šlo, z inzerátu nevyplývá. Oba lékaři byli v Klatovech váženými a uznávanými odborníky. Klatovský rodák MUDr. František Prunar byl od roku 1879 předním lékařem v dětské nemocnici Sankt-Josef-Kinderspital ve vídeňské čtvrti Wieden a v osmdesátých letech nějakou dobu působil v Chlumci nad Cidlinou jako osobní lékař hraběte Kinského. Do Klatov se vrátil v roce 1886. Druhý z lékařů, MUDr. Alois Mašek, v Klatovech na počátku 20. století působil jako starosta a purkmistr.
Poděkování dědečka Karla Wienera za uzdravení – Šumavan 21. 4. 1894
Radost obchodníka Karla Wienera z uzdravení netrvala dlouho. Nemoc se vrátila a v noci z 28. na 29. března 1902, uprostřed velikonočních svátků, vyústila v tragédii. Český i německý regionální tisk zveřejnil mezi 29. březnem a 2. dubnem 1902 na svých stránkách tuto zprávu:
„Sebevražda oběšením. Do Klatov došla z Gmündu telegrafická zpráva, že se tam v nádražním záchodě na dnešek v noci oběsil p. Karel Wiener, obchodník se střižním zbožím z Klatov. Učinil tak ze zoufalství nad svou nemocí. Byl stižen zánětem okostice na pravé noze. Před nedávnem byl v léčení ve Vídni, neduh však se nyní tak zhoršil, že povolán byl svým bratrem, lékařem ve Vídni, k operaci. Cestou do Vídně však ze strachu před tímto výkonem a možnými jeho následky ukrátil svůj život. Ztráty jeho želí šestičlenná rodina i všichni, kdož ho znali, neboť byl občanem klidným, pečujícím jen o svůj obchod a četnou rodinu.“
Šumavan 5. 4. 1902
Mezi léty 1902 a 1924 se dochovaly pouze střípky informací o rodině dvojnásobné vdovy Berty Wienerové. Babička Berta nadále provozovala v Klatovech obchod střižním zbožím. Rodina se nicméně před rokem 1910 odstěhovala z dnešní Randovy ulice a novou adresu dostupné prameny neuvádějí. Z archivních pramenů vyplývá, že Jirkova maminka Ida Wienerová navštěvovala v roce 1910 jako osmnáctiletá v Klatovech kurs německé stenografie.
Prosba babičky Berty Wienerové zveřejněná na stránkách listu Šumavan 15. října 1910
V roce 1910 se babička Berta dostala do finančních potíží, které roku 1911 vyústily v insolvenci. V roce 1911 přišla navíc Berta Wienerová o jednoho ze svých nejvěrnějších zaměstnanců. Informaci přinesl 25. listopadu téhož roku list Šumavan:
„Ze čtvrtku na pátek v noci zemřel v Klatovech po krátké nemoci na zápal pohrudnice p. Jan Klouček, obchodní říručí ve stáří 29 let. Zesnulý pocházel z Nového Bydžova. Před 13 lety vstoupil jako příručí do střižního obchodu pí. Berty Wienerové v Klatovech, jehož stal se obchodvedoucím a kde do posledního dne svého života setrval. Asi před týdnem roznemohl se na zápal plic, ulehl a poněvadž lékař nedovolil, aby k lůžku jeho dostavivší se bratr odvezl jej domů, zemřel před zraky několika členů rodiny pí. Wienerové, kteří prokazovali mu společně s několika věrnými přáteli vzácné ošetřovací služby. Smrť jeho vyvolala opravdovou soustrast u všech jeho přátel. Bylť zesnulý dobrým, hovorným společníkem, členem několika místních vlasteneckých spolků, zejména Sokola a Č. O. B. Tělesné pozůstatky jeho převezeny byly do Nového Bydžova.“
Rodina tety Laury Bergerové
V denním tisku je také možné najít zmínku o svatbě Jirkovy tety Laury, starší sestry Idy Wienerové, která se konala v klatovské synagoze 25. prosince 1911. Dne 9. prosince téhož roku přinesl list Šumavan následující krátké sdělení: „Slečna Laura Wienerová, dcera majitelky obchodu pí. Berthy Wienerové v Klatovech a p. Arnošt Berger, zástupce fy. „Bratři Wienerové v Klatovech, oddáni budou v pondělí dne 25. prosince 1911 v Klatovech.“ Podle matriky bylo ženichovi v době sňatku necelých sedmadvacet let a nevěsta před několika týdny oslavila své čtyřiadvacáté narozeniny. Strýc Arnošt Berger byl obchodním cestujícím a pocházel z jihočeského Písku. Bergerovi žili až do roku 1930 v Klatovech, v Pražské ulici č. p. 125. Zde se jim také narodily tři děti – dcery Gerta (* 1. 10. 1912) a Anna (* 13. 6. 1916) a syn Karel (18. 8. 1918).
Matriční záznam o sňatku Jirkovy tety Laury Wienerové z 25. prosince 1911
V roce 1930 se rodina Bergerových odstěhovala do Plzně, do Plachého ulice č. p. 29. Od 30. prosince 1936 bydleli Bergerovi jako nájemníci v přízemním bytě v Koperníkově ulici č. p. 1146/43 – tedy ve stejném domě jako Věra Kohnová (od roku 1935) a rodina Jirky Stránského (od podzimu 1941). Bratranec Karel se v září 1937 odstěhoval na dva a půl roku do Hradce Králové a k rodičům do Plzně se vrátil v dubnu 1940. Sestřenice Gerta pracovala jako úřednice. Přestože byla židovkou, bydlela na přelomu dvacátých a třicátých let nějaký čas v Praze, v paláci YWCA (Křesťanské sdružení mladých žen) v Žitné ulici. Do Plzně za rodiči se přistěhovala v lednu 1931. Od 30. prosince 1936, kdy se společně s rodiči, sestrou Annou a bratrem Karlem přestěhovala z Plachého ulice č. p. 29 do Koperníkovy ulice č. p. 1146/43, zprávy o Gertě mizí.
Podobenka Františka Woltera, manžela Jirkovy sestřenice Anny roz. Bergerové, a pozvánka na svatbu, která byla dne 18. srpna 1938 publikována v českém denním tisku.
Sestřenice Anna Bergerová byla v polovině třicátých let studentkou. V létě roku 1938 se odstěhovala do Prahy, kde se 20. srpna 1938 provdala za bankovního úředníka Františka Woltera. Novomanželé bydleli nejprve ve Slezské ulici č. 5, později v Hodonínské ulici č. p. 70 v Praze 10 a nakonec v Královské ulici č. p. 85. Anna pracovala za německé okupace jako úřednice a švadlena. O Anninu manželovi Františkovi Wolterovi je z archivních pramenů známo, že byl střední postavy, měl modré oči a černé vlasy a V roce 1927 usiloval neúspěšně o přijetí do důstojnické školy. Anna měla také modré oči a hnědé vlasy. V únoru 1939 se manželé pokusili získat pas pro „cestu do zámořských zemí“.
Rodina nevlastního strýce Richarda Heima
Teta Laura nebyla prvním z maminčiných sourozenců, kterému babička Berta vystrojila svatbu. Dne 14. října 1906 se totiž oženil její syn z prvního manželství Richard Heim. Richardovi bylo v době sňatku 27 let a sloužil jako náhradní rezervista u c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 12 v Čáslavi. Před nástupem na vojnu žil v Mostě, kde měl v ulici U Masných krámů (Fleischbankgasse) obchod s rukodělným a módním zbožím. Nevěstou byla dvaadvacetiletá Elsa Hellerová, dcera obchodníka s dobytkem z Ústí nad Labem. Svatba proběhla v ústecké synagoze. Součástí matričního záznamu je zajímavá informace, že ovdovělá babička Berta v době Rudolfova sňatku nebydlela v Klatovech, ale ve Vilímově u Čáslavi. Po návratu z vojny přestěhoval Richard roku 1908 svůj obchod z Mostu do Teplic. Elsa a Richard vychovali dva syny – staršího Benna (1907–1942) a mladšího Jana (1913–1987).
Jirkova nevlastní teta Elsa Heimová
Richard Heim ještě před vznikem Protektorátu zemřel. Jirkova ovdovělá nevlastní teta Elsa Heimová bydlela v Praze, v ulici Elišky Krásnohorské č. p. 11. Z dochovaných archivních pramenů vyplývá, že měla černé vlasy a hnědé oči. V Praze žili se svými rodinami také oba Elsini synové. Benno Heim bydlel s manželkou Gertou (1916–1942) a dcerou Evičkou (1936–1942) v Dubečské ulici č. p. 1037. Jediná dcera Gerty a Benna Heimových se narodila 14. června 1936.
Elsin syn Benno Heim a jeho žena Gerta roz. Körnerová
V prosinci 1938 se Benno pokusil pro sebe, svou ženu, malou dcerku Evu a dvacetiletou služebnou Helenu Bártovou získat cestovní pas, údajně za účelem služební cesty do ciziny. Díky archivním pramenům je známo, že Benno byl ve třicátých letech držitelem osobního vozu Tatra. V žádostech o pas se dochovaly fotografie a popisy manželů Heimových. Benno měřil 172 cm, což bylo v této době považováno za vyšší postavu, měl černé vlasy, hnědé oči a jeden zlatý zub. Gerta Heimová roz. Körnerová měla šedé oči a kaštanové vlasy.
Bennův bratr Jan Heim s manželkou Evženií (1916–1942) a synkem Richardem (1938–1942) bydleli v Klimentské ulici č. p. 40. Jediný syn Evženie a Jana Heimových, Ríša, přišel na svět 17. prosince 1938. U Jana ani u jeho malého syna se podobenka ani bližší popis nedochovaly. Pouze u Evženie Heimové roz. Nachnerové, rodačky ze Lvova, je známo, že měla oválný obličej, zelenohnědé oči a kaštanové vlasy.
Nevlastní tety Hermína a Marta Heimovy
Richardova sestra Hermina Heimová zůstala po celý svůj život svobodná a bydlela v Klatovech v Masarykově ulici (původně Vídeňské) č. p. 181. Ani Herminina sestra Marta Heimová se neprovdala. Žila společně se svou sestrou v Masarykově ulici č. p. 181 a věnovala se obchodu. Jako šestapadesátiletá zemřela 12. listopadu 1937 na infarkt myokardu.
Rodina strýce Rudolfa Wienera
Jirkův strýc Rudolf Wiener žil ještě v roce 1920 v Klatovech a věnoval se zde obchodu. Během let 1920 a 1921 publikoval na stránkách listu Šumavan několik inzerátů, ve kterých nabízel „hedvábný šátek s pestrým tisknutým okrajem, vojenskou pohlednici z Istrie, fotografické snímky z italské fronty sočské a fotografii severní nemocnice vojenské v budově obvodní dívčí školy v Klatovech z roku 1915.“ Na jaře 1921 už Rudolf bydlel v Praze. Dne 28. března 1921 se jako jedenatřicetiletý se v pražském hotelu Bristol oženil se šestadvacetiletou Jelvu Reinischovou, rodačkou z Příbrami a dcerou pražského obchodníka Bohumila Reinische. Novomanželé po svatbě bydleli na Starém Městě pražském.
Jirkův strýc Rudolf Weiner a jeho žena Jelva roz. Reinischová
O tři roky později již manželé bydleli v Holešovicích, v Šimáčkově ulici č. p. 908/17 – shodou okolností ve stejném domě, kde žil a roku 1908 zemřel spisovatel Svatopluk Čech. Dne 2. února 1924 se této adrese manželům Wienerovým narodil syn Karel. Bratranec Karel Wiener byl Jirkovi ze všech příbuzných věkově nejbližší. Karlova narození se stačila dožít těžce nemocná babička Berta Wienerová, která tehdy sváděla vysilující zápas s rakovinou. Není jasné, zda malého vnoučka ještě spatřila. Zemřela v Klatovech 9. května 1924 ve věku 73 let. Pohřbena byla o tři dny později na klatovském židovském hřbitově.
V době, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava, pracoval strýc Rudolf Wiener jako obchodní zástupce firmy Soukup a Korb v Kraslicích. Kraslice se v té době nacházely v odtržených Sudetech, kam se Rudolf snažil z Prahy i v nových poměrech jezdit. Díky žádostem o pas je známá podoba strýce Rudolfa Wienera a jeho ženy Jelvy. Rudolf měl hnědé oči a kaštanové vlasy. Jelva měla oválný obličej, hnědé oči a tmavohnědé vlasy. Teta Jelva Wienerová měla živnost na výrobu prádla a šněrovaček.
Jirkova maminka Ida Wienerová
Jirkova maminka Ida Wienerová byla svobodná až do svých třiatřiceti let. Jako svobodná zažila převratné období první světové války a vzniku Československé republiky. Se vznikem republiky byl spojen také nárůst antisemitismu. Terčem jednoho antisemitského článku se v roce 1919 stala také „slečna Wienerová“. Konkrétně se jednalo o následující úvahu zveřejněnou v listu Šumavan dne 20. září 1919:
„Nouze o byty v Klatovech stoupá. Nový okresní hejtman nemůže dostati byt, protože spotřebují je židi pro udržování svých salonů, k pořádání zábav a soukromých schůzí – jednak pro své pokrevence a Němce, které za propuštěné české úřednictvo zdejších továren těmito nahrazují. Konsumní družstvo národně socialistické nemůže dostati místnost, protože žid, který pod záštitou obchodu provozuje jiné čachry, musí míti krám, třeba zavřený. Návštěvník Klatov nemůže zajíti do jediné kavárny v Klatovech, protože ta – ač nese jméno Slavie – nehostí jiného než žida. Paní Reisrová, protože je židovka a do Klatov ani nepatří, může si dovoliti celý český národ sprostě urážeti. Slečna Wienerová dovolí si v čekárně lékaře kouřiti, protože je židovka. Komisionářem ob. úst. pro české obce v okresu jmenován Bloch z Nýrska, protože je žid. A takových, protože jest u nás trochu více než dost, na ulicích brebentí německy, protože bez nich jsou Klatovy nemožné, a právě protože se jedná o žida, keťase a peníze, vše se musí trpět, protože jim se nic nemůže státi, protože jim »páni« a úřady drží ochranou ruku. Jen tak stále dále, ale všeho moc škodí.“
Život Jirkovy rodiny
Jirkovi rodiče se po svatbě, v listopadu 1925, nastěhovali do činžovního domu v plzeňské Skvrňanské ulici č. p. 996/6. Zde se jim také o necelý rok později, 7. října 1926, narodil Jirka. Na této adrese pak prožil celý svůj život – až do září 1941, kdy byla jeho rodina nucena přestěhovat se do bytu Kohnových v Koperníkově ulici. Zatímco celý blok domů po levé straně Skvrňanské ulice byl ustoupil v sedmdesátých letech 20. století výstavbě Centrálního autobusového nádraží, protilehlý blok domů, kde Jirka bydlel, dodnes stojí.
Jméno Jirky Stránského v matrice II. obecné školy pro chlapce v plzeňském západním obvodu – školní rok 1932/1933, první třída
Od svých šesti let, tedy od září 1932, navštěvoval Jirka Stránský druhou obecnou školu pro chlapce na Husově náměstí v Plzni. Do školy to měl přibližně 500 metrů. Ze školní matriky je možné vyčíst, že Jirka byl – stejně jako jeho tatínek – po celou dobu školní docházky bez náboženského vyznání. Naopak se nepodařilo zjistit, do jaké školy Jirka nastoupil v září 1937, po dokončení obecné školy. Teprve na policejní přihlášce ze září 1941 je označen jako učeň. Více se o životě Jirky a jeho rodiny do vzniku Protektorátu Čechy a Morava zjistit nepodařilo.
Čas transportů
Jirkova rodina
Stránských odjeli z Plzně do Terezína stejným transportem jako Kohnovi. Jednalo se o druhý plzeňský transport, označený písmenem „S“, který z Plzně pravděpodobně odjížděl ve středu 21. ledna večer a do cílové stanice Bohušovice nad Ohří dorazil následujícího dne, 22. ledna 1942, ráno. Byt v Koperníkově ulici č. p. 1146/43 tedy Stránských opouštěli v neděli 18. ledna 1942 společně s Kohnovými. Posledními obyvateli bytu zůstali Steinerovi, kterým však zbývaly poslední čtyři dny na svobodě. Jako účastníci třetího plzeňského transportu „T“ nastoupili na shromaždiště v plzeňské Sokolovně ihned po odjezdu transportu „S“, tedy ve čtvrtek 22. ledna 1942.
Zmínka o deportaci rodiny Stránských na policejní přihlášce Jirkova tatínka Rudolfa Stránského
Jirka Stránský odjížděl do Terezína jako pomocný dělník a jeho tatínek Rudolf, který celý život pracoval jako skladník Západočeského konzumního družstva, je v transportním seznamu veden jako dělník. Již 11. března 1942 pokračovali transportem „Aa“ dále na východ, do polského ghetta Izbica. Doprovodili tak rodiny Věrky Kohnové a Franty Steinera a sdíleli s nimi smutný osud (více o osudu transportu „Aa“ čtěte zde).
Rodina tety Laury Bergerové
Třetím plzeňským transportem „T“ odjeli 25. ledna 1942 také Jirkova teta Laura Bergerová se synem Karlem, žijící v přízemí domu v Koperníkově ulici č. p. 1146/43. Strýc Arnošt Berger byl gestapem zatčen společně s padesátkou dalších plzeňských židů v září 1940. Skupina byla nejprve držena „ve vazbě“ v Plzni na Borech a od října 1940 více než jeden rok v policejní věznici Malá pevnost Terezín. V době, kdy začali nacisté organizovat plzeňské transporty do terezínského ghetta, byla padesátka židů držených „ve vazbě“ převezena do koncentračního tábora Mauthausen ležícího poblíž rakouského Lince. Pouhých dvanáct dní po příjezdu manželky Laury a syna Karla do Terezína byl strýc Arnošt v Mathausenu popraven. Výstřely popravčí čety zazněly 7. února 1942 dvacet minut po půlnoci. Smrt strýce Arnošta byla součástí systematického povraždění všech židovských rukojmí pozatýkaných v Plzni v září 1940. Nyní již nemělo pro nacisty smysl držet muže „ve vazbě“, a proto se jich věznitelé rozhodli zbavit.
Záznam o popravě Jirkova strýce Arnošta Bergera ze dne 7. února 1942 v plzeňské židovské matrice
Popravy probíhaly během února a března 1942. Arnošt Berger zahynul ve stejný den jako Vilém Löwy (příběh Evy Löwyové zde) a Karel Sabath (příběh Pepíka Sabatha zde) a byl zastřelen jediný den po popravě majitele Kalikovského mlýna v Plzni Rudolfa Kussiho (příběh Evy Kussiové zde). V dalších týdnech přišla v Mauthausenu stejným způsobem o tatínka a tři strýce Aliska Epsteinová (příběh Alice Epsteinové zde). Nikdo z příbuzných, s výjimkou Evy Kussiové, se o tragickém osudu nejbližších nedozvěděl. Většina rodin totiž skončila podobným způsobem jen o několik měsíců později. Laura Bergerová se synem Kájou dostali ale k dobru více než dva roky, které strávili v terezínském ghettu. Dne 18. května 1944 museli také nastoupit do transportu „Ab“, který je z Terezína odvezl na smrt do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.
Tatínkův bratranec Emil
V polovině ledna 1942, kdy plzeňské transporty „R“, „S“ a „T“ dorazily do Terezína, nacházel se zde již tatínkův vzdálený bratranec Emil Stránský (1896–1942) z Prahy – syn dědečkova bratrance Arnolda Stránského. Emil přijel do Terezína z Prahy transportem „H“ 30. listopadu 1941. Dne 11. března 1942 doprovodil Jirku a jeho rodiče na smrt do Izbice. Emilova manželka Ida roz. Pollaková byla do Terezína z Prahy deportována až transportem „Au“ 15. května 1942. Již 13. června 1942 byla také ona z Terezína transportována – neznámo kam.
Tatínkův vzdálený bratranec Emil Stránský měl uhrančivý pohled.
Rodina Heimových
V listopadu 1941 byl z Prahy vypraven ještě jeden transport, kterým odjížděla do neznáma část Jirkových příbuzných. Tento transport, vypravený 3. listopadu 1941, měl označení „E“ a – na rozdíl od ostatních transportů – nemířil do Terezína. Jeho cílovou stanicí bylo polské ghetto v Lodži. Transportem „E“ odjížděla do Lodže Jirkova nevlastní teta Elsa Heimová se syny Bennem a Janem a jejich rodinami – snachami Gertou a Evženií, a vnoučaty Evičkou a Ríšou. Bohužel, od odjezdu do Lodže neexistují o Else, Gertě, Evženii, Benovi, Evičce a Ríšovi žádné zprávy.
Manželé Benno a a Marta Heimovi z Prahy byli zavražděni.
Předpokládá se, že všichni zahynuli během roku 1942 ve vyhlazovacím táboře Chełmno. Přežil pouze Jan Heim, kterého zastihlo osvobození v koncentračním táboře Gross Rosen. Po válce se znovu oženil a založil novou rodinu. Zemřel 21. listopadu 1987 ve Spojených státech amerických, poblíž Los Angeles.
Na východě Polska zahynula se svým malým synem Ríšou také Evženie Heimová (dvě pasové podobenky). Její manžel Jan Heim věznění přežil.
Rodina strýce Rudolfa Wienera
Vedle tety Laury Bergerové, bratrance Káji Bergera a tatínkova vzdáleného bratrance Emila Stránského mohl Jirka v Terezíně nějakou dobu potkávat také rodinu svého strýce Rudolfa Wienera. Strýc Rudolf, teta Jelva a bratranec Kája přijeli do Terezína z Prahy 30. ledna 1942 transportem „V“. Wienerovi strávili v Terezíně necelé tři měsíce. Sedm týdnů poté, co Jirka s rodiči odjeli transportem „Aa“ do ghetta Izbica, také oni opustili Terezín. S transportem „Ar“ byli odvezeni do polské Zamosće, kde zahynuli.
Jirkův strýc Rudolf Wiener
Trest za atentát na Heydricha
Dne 10. června 1942 – tedy v den, kdy nacisté vypálili Lidice – byl z Prahy vypraven jeden transport, jehož cílem se nestal Terezín. Byl označen písmeny „Aah“ a němečtí okupanti jej pojali jako „trestný transport“ za atentát na Reinharda Heydricha. Vezl 1000 českých Židů. Železniční stanicí Bohušovice nad Ohří, kde ostatní vězni z ostatních transportů běžně vystupovali a pěšky pokračovali do Terezína, pouze projel. Pokračoval na východ dnešního Polska, do Lublinu. Zde vystoupila část mužů. Vlak pokračoval do nechvalně proslulého Sobibóru, kde proběhla selekce. Při ní byla vybrána malá skupinka práceschopných mužů na meliorační práce v pracovním táboře Ujazdów. Z celého transportu přežili pouze dva vězni. Právě tímto transportem odjel z Prahy na smrt vzdálený bratranec Jirkova tatínka, dvaatřicetiletý František Stránský. Stejně jako již dříve zmíněný Emanuel Stránský, také František byl synem dědečkova bratrance Arnolda Stránského.
Dědeček, teta Božena a strýcové ze Sibřiny
Jirkovu dědečkovi Eduardu Stránskému bylo v době transportů 84 let. Společně se synem Karlem a dcerou Boženou Vrážkovou byl do transportu registrován v Uhříněvsi. Zda se registrace dotkla také dědečkova syna Gustava, který zemřel 17. dubna 1942, není jasné. Do Terezína odjížděl dědeček z Prahy 10. srpna 1942 zcela osaměle, transportem „Ba“. Teprve 12. září 1942 přijeli do Terezína transportem „Bg“ také Karel a Božena. Jirkův strýc Karel Stránský a teta Božena Vrážková byli po pouhých deseti dnech strávených v Terezíně zařazeni 22. září 1942 do transportu „Bn“, kterým odjeli dále na východ – do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec na území Běloruska.
Část dědečkova úmrtního listu z Terezínského ghetta
Dědeček Eduard tak v Terezíně definitivně osaměl a naprosto jej opustila vůle žít. Zemřel 4. října 1942 v budově EVII (Magdeburská kasárna), určené pro přestárlé lidi, na pokoji č. 17. Jako příčina smrti je v úmrtním listě uvedena diagnóza „marasmus senilis“.
Nevlastní teta Hermína Heimová
Na podzim 1942 přišel čas na transporty z Klatov. Zde stále ještě žila Jirkova nevlastní teta Hermína Heimová. Hermína odjela do Terezína 30. listopadu 1942 transportem „Ce“. Hermíně v té době bylo 67 let a podmínky v ghettu těžce snášela. Zemřela po pouhých šesti týdnech strávených v Terezíně, 11. ledna 1943, na budově L116, na pokoji 13. Jako příčinu smrti zapsal lékař do úmrtního listu „marasmus – celková sešlost, srdeční slabost“.
Sestřenice Anna Wolterová
Během roku 1942 pravděpodobně zahynul Jirka Stránský a naprostá většina jeho příbuzných. Přesto transporty do Terezína pokračovaly i v dalším roce, a opět s nimi přijížděli Jirkovi nejbližší. Německá důslednost byla prostě dokonalá. Dne 6. března 1943 dorazila do ghetta z Prahy transportem „Cv“ Jirkova šestadvacetiletá sestřenice Anna Wolterová s manželem Františkem. Zatímco František byl 1. října 1944 zařazen do jednoho z úplně posledních transportů do Auschwitz-Birkenau, Anna zůstala v Terezíně až do osvobození ghetta Rudou armádou – do 10. května 1945. Z její evidenční karty z ghetta vyplývá, že od března 1943 do prosince 1944 v Terezíně devětkrát měnila ubytování. Naposledy se stěhovala 20. prosince 1944.
Portrét Františka Woltera, manžela Jirkovy sestřenice Anny roz. Bergerové, a údaje o věznění Františka Woltera, které zveřejnila Anna Wolterová v Úředním listu Republiky československé z 21. 12. 1945.
František Wolter nebyl po příjezdu do Auschwitz-Birkenau poslán do plynové komory. Byl naopak odeslán do koncentračního tábora Kaufering v Bavorsku a odsud na počátku roku 1945 do Litoměřic. Zde podle očitých svědků zemřel.
Teta Anna Wunschová přežila
Jako poslední z Jirkových příbuzných byla do Terezína deportována jeho plzeňská teta Anna Wunschová. Po většinu doby okupace byla chráněna díky tomu, že se provdala za árijce. Strýc Ervín Wunsch byl českým Němcem a manželství se židovskou mu určitě nejednou působilo komplikace. Přesto se s Annou nerozvedl. V posledních měsících německé okupace zakusila také Anna Wunschová naplno rasovou perzekuci, a nepomohla jí při tom ani skutečnost, že byla pokřtěnou římskou katoličkou. Nejprve ji internovali v táboře na Hagiboru v pražských Strašnicích a nakonec musela 15. března 1945 odjet do terezínského ghetta. Bylo to v době, kdy největší hrozbou pro terezínské vězně už nebyly transporty do vyhlazovacích táborů na východě, nýbrž naopak nemocní vězni přicházející do Terezína v rámci evakuačních transportů z ostatních koncentračních táborů. Tito vězni s sebou přinášeli mimo jiné tyfovou epidemii, která začala v Terezíně řádit a zabíjet.
Registrační karta tety Anny Wunschové z ghetta Terezín
Anna naštěstí nebezpečnou nákazu ve zdraví přežila a 12. května 1945 se vrátila z osvobozeného tábora domů. Za necelé dva měsíce pobytu v ghettu vystřídala třikrát ubytování. Po osvobození se situace v rodině Wunschových obrátila. Strýce Ervína Wunsche jako rodilého Němce chránila před mstou českého obyvatelstva a před odsunem do Německa skutečnost, že byl manželem vězeňkyně z koncentračního tábora. Manželé zůstali v Plzni a Ervín ještě několik let provozoval svůj hodinářský obchod. Strýc Ervín zemřel v Plzni 1. června 1951. Teta Anna Wunschová svého manžela přežila o plných 25 let a zemřela v květnu 1976.