Honzova rodina
Honzův otec Alfréd Goldscheider, rodák z Merklína u Přeštic, byl plzeňským velkoobchodníkem a spolumajitelem firmy „Porges a Goldscheider“ – velkoobchodu koloniálním zbožím v plzeňské Kollárově ulici. Zároveň byl úředníkem obchodní komory a přísedícím u okresního soudu.
Hlavičkový papír Alfréda Goldscheidera z roku 1940
Roku 1922 se Alfréd Goldscheider v Praze oženil s tachovskou rodačkou Emmou Wolfnerovou. Žili pak v nájemním bytě 3+1 v Kollárově ulici v Plzni – ve stejném domě, kde sídlila Alfrédova firma. Zde se manželům v květnu 1923 narodila dcera Zdeňka. V dubnu 1928 přišel na svět syn Hanuš Goldscheider, pro rodinu a kamarády prostě Honza.
Obchodník Alfréd Goldscheider vlastnil od roku 1928 osobní vůz značky Škoda, kterým rozvážel do obchodů potraviny – mimo jiné hrozinky. Po deseti letech, v roce 1938, auto vyměnil za automobil Praga-Lady. K osobnímu autu přikoupil v roce 1929 také nákladní automobil značky Praga Piccolo, které nahradil v roce 1932 nákladní automobil Praga-L. V průběhu let pracoval pro obchodníka Goldscheidera bezpočet šoférů.
Po vzniku Protektorátu se situace rodiny radikálně změnila. Alfréd Goldscheider byl nakrátko zatčen Gestapem. Manželce Emmě se podařilo dosáhnout jeho propuštění na kauci. V listopadu 1939 musel Alfréd Goldscheider úřadům nahlásit zásoby autooleje. Dne 17. dubna 1940 byl donucen úřadům odevzdat osobní vůz Praga-Lady i řidičský průkaz. Přišel o firmu a byl zaměstnán jako dělník v kaolinových dolech. V květnu 1941 byla na Goldscheiderovu firmu uvalena árijská komisařská správa.
Honza Goldscheider
Nepodařilo se zjistit, jaké školy během let 1934–1940 Honza Goldscheider navštěvoval. Od roku 1940, kdy byly židovské děti vyloučeny z českých škol, chodil do soukromých vzdělávacích kroužků organizovaných židovskou náboženskou obcí. Dne 9. dubna 1941 oslavil Honza třinácté narozeniny a 19. dubna téhož roku proběhl v plzeňské synagoze slavnostní obřad Bar micva, během kterého se stal nábožensky dospělým mužem.
Honzova starší sestra Zdeňka chodila od září 1929 do června 1934 do první obecné školy pro dívky v plzeňském jižním obvodu na dnešní Americké třídě. Později pravděpodobně studovala některé z plzeňských gymnázií. Učila se několik cizích jazyků a chodila na hodiny klavíru a gymnastiky. Po vydání zákazu školní docházky pro žáky židovského původu se Zdeňka nadále vzdělávala soukromě doma, a zároveň vyučovala pět dalších židovských dětí.
Hanušův obřad Bar micva oznámili rodiče Alfréd a Emma Goldscheiderovi dne 11. dubna 1941 v časopise Židovské náboženské obce v Praze „Jüdisches Nachrichtenblatt – Židovské listy“, jediném povoleném židovském periodiku na území Čech a Moravy.
Terezín a další transport
Dne 25. ledna 1942 odjela celá rodina Goldscheiderových třetím plzeňským transportem T do Terezína. Honzova maminka byla ve svých dvaačtyřiceti letech stále atraktivní a pohledná žena. Zahleděl se do ní jeden z německých důstojníků, kteří měli vliv na správu ghetta Terezín. Mezi Emmou Goldscheiderovou a německým vojákem se vyvinul vztah, díky kterému byla celá rodina, včetně Honzovy babičky Josefy Goldscheiderové, více než dva roky chráněna před transporty do vyhlazovacích táborů na východě.
Alfréd, Emma a Zdeňka získali významné pozice v soukolí terezínské židovské samosprávy. Zdeňka pracovala v Centrální evidenci (Zentralevidenz-Familienkarte). Alfréd Goldscheider se snažil během dvou let strávených ve správě ghetta zachránit písemnosti dokumentující každodenní život v Terezíně.
Hanušův dědeček Marek Goldscheider se vyvrcholení holocaustu nedožil, protože zemřel 18. srpna 1940. Zpráva o tom, že proběhl jeho pohřeb, byla dne 23. srpna téhož roku publikována v časopise „Jüdisches Nachrichtenblatt – Židovské listy“.
Emna Goldscheiderová pracovala v kancelářích ubytovacího oddělení (Raumwirtschaft – Ubikationskanzlei), nejprve v ženských Hamburských kasárnách a později v Drážďanských kasárnách určerných pro přestárlé. Poté, co koncem října 1944 odjel z Terezína poslední transport na „východ“, stala se Emma Goldscheiderová v listopadu 1944 nejvýše postavenou ženou v historii ghetta Terezín. Stanula v čele ubikačního oddělení celého ghetta. Bohužel, v této době již v Terezíně nežil ani její manžel Alfréd Goldscheider ani syn Honza Goldscheider. Oba totiž byli odvezeni 28. září 1944 transportem Ek do Auschwitz-Birkenau.
Alfréd své manželce Emmě před odjezdem předal všechny zachráněné dokumenty s tím, že jednou budou mít mimořádnou cenu. V Auschwitz-Birkenau našel okamžitou smrt v plynové komoře. Honza byl odeslán do tábora Kaufering, který byl podřízen koncentračnímu táboru Dachau. Zde zemřel 28. března 1945 hladem a vyčerpáním ve věku nedožitých sedmnácti let. Emmě, Zdeňce a Josefě Goldscheiderovým se podařilo v Terezíně dožít osvobození ghetta Rudou armádou v květnu 1945.
Podpis Honzovy maminky Emmy Goldscheiderové jako vedoucí „ubikační kanceláře“ v Terezíně
V říjnu 1944 byli Alfréd a Honza deportováni transportem Ek do Auschwitz-Birkenau. Před odjezdem svěřil Alfréd své manželce Emmě všechny zachráněné dokumenty s tím, že jednou budou mít mimořádnou cenu. Honzův jedenapadesátiletý otec našel v Auschwitz-Birkenau okamžitou smrt v plynové komoře. Honza byl odeslán do tábora Kaufering, který byl podřízen koncentračnímu táboru Dachau. Zde zemřel 28. března 1945 hladem a vyčerpáním ve věku nedožitých sedmnácti let.
Poválečný život
Zdeňka, Emma a Josefa Goldscheiderovy se po osvobození vrátily do Plzně. Zdeňka a Emma byly zaměstnány v obchodě, který jejich rodině v minulosti patřil. Marně se pokoušely získat rodinný podnik zpět. Zároveň se snažily najít Alfréda a Hanuše. Obě snahy dopadly špatně. Zdeňka začala pracovat ve Správě Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA) a v roce 1946 emigrovala společně s maminkou do Spojených států amerických.
Honzova sestra Nina Ebb jako učitelka jazyků na Newton High School v roce 1966
Honzova babička Josefa Goldscheiderová těžce nesla ztrátu svého syna Alfréda a vnuka Honzy. Nedokázala se navíc vyrovnat s cenou, za kterou Emma dosáhla přežití zbytku rodiny. Odmítla emigrovat společně se snachou a vnučkou do Ameriky a zůstala v Československu.
Emma Goldscheiderová se v New Yorku podruhé provdala – za Isaaca Fuchse – a pod jménem Emma Fuchsová si ve městě otevřela obchod s cukrovinkami. Když se dostatečně naučila anglicky, napsala knihu „My Kaleidoscope“. Zde popisovala dětství, které jako malá dívka strávila v Čechách. Poté, co podruhé ovdověla, odstěhovala se Emma Fuchsová k Bostonu, aby byla blíže své dceři a její rodině. Počátkem sedmdesátých let se jako devětašedesátiletá zapsala na Severovýchodní univerzitě v Bostonu ke studiu politických věd. Zemřela v roce 1993 ve věku 93 let.
Článek v periodiku The Newton Graphic z 24. ledna 1974 informující o zachráněných dokumentech z Terezína, které paní Emma Fuchsová předala Univerzitě Brandeis.
Zdeňka se usadila ve městě Newton ve státě Massachusetts, provdala se za Stanleyho Ebba a změnila si jméno na Nina Z. Ebb. Vystudovala americké univerzity Yale a Harvard. Na střední škole v Newtonu (Newton High School) vedla jazykovou laboratoř. V sedmdesátých letech se s rodinou přestěhovala do Stratfordu ve státě Connecticut. Měla dvě děti, Alainu a Johna, které přežila. Zemřela roku 2016 ve věku 92 let. Posledních deset let svého života bojovala s Alzheimrovou chorobou.
V roce 1974 natočili zástupci Národního ženského výboru na Universitě Brandeis v Massachusetts s Honzovou maminkou Emmou Fuchsovou rozhovor, v němž podávala svědectví o holocaustu. Během rozhovoru se Emma zmínila o dokumentech z let 1942–1944, které jí před odjezdem na smrt v Terezíně odevzdal její první manžel Alfréd Goldscheider. Dokumenty svěřila Univerzitě Brandeis s přáním, aby sloužily židovským studentům jako memento a studijní materiál. Dnes je část těchto dokumentů dostupná on-line (odkaz).