Eva Anna Löwyová
Dne 6. ledna 1942 si Věrka Kohnová do svého deníku zapsala: „Ve 4 h. jdeme k registraci. Dozvíme se tam, v kterém transportu pojedem. Alis jede v prvním, Eva Löwyů ve druhém. Jinak ještě nikdo ze známých u registrace nebyl…“ Kdo byla Eva Löwyová, o které zde Věra píše? Co dnes víme o této dívce a její rodině?
Jméno Evy Löwyové, žákyně první třídy, v matrice první obecné školy pro dívky v plzeňském jižním obvodu na Jungmannově třídě
Eva Anna Löwyová se narodila 14. února 1929. Společně s rodiči Vilémem a Hermínou Löwyovými žila v Plzni v Nádražní třídě č. p. 122/12. Od září 1935 chodila pět let do první obecné školy pro dívky v plzeňském jižním obvodu na tehdejší Jungmannově třídě, dnešní Americké. Třídu navštěvovala společně s dalšími židovskými dívkami – Věrkou a Editou Kohnovými, Alicí Epsteinovou, Ritou Kopplovou, Evou Kussiovou, Hankou Löwidtovou, Ruth Ofnerovou a Irčou Welkerovou. Během školního roku 1935/1936 chodila do třídy ještě jedna dívka židovského původu. Jmenovala se Sonja Marta Ehrlichová. Byla dcerou plzeňského obchodníka Artura Ehrlicha a měla mladšího bratra Emanuela. Na jaře 1936 se rodina Ehrlichových odstěhovala do Prahy a stopa po ní mizí.
Dvě ženy Viléma Löwyho
Tatínek Evy Löwyové se jmenoval Vilém Löwy. Narodil se roku 1881 v Radnicích na Rokycansku a stejně jako jeho otec Alois Löwy se v Plzni věnoval obchodu s koňmi. Vilém Löwy byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Emilie roz. Löwyová z Nové Vsi u Svaté Dobrotivé na Příbramsku. Svatba proběhla v Plzni 12. listopadu 1912 v Plzni. Novomanželé žili několik týdnů u Vilémových rodičů v ulici U Zvonu č. p. 5/7 a počátkem roku 1913 se přestěhovali do vlastního bytu v Nádražní třídě č. p. 122/12. Zde se jim 24. září 1913 narodil jejich první syn Rudolf. O čtyři roky později, 21. července 1917, přišel na svět druhorozený František. Dne 20. října 1918 zemřela na zápal plic třicetiletá Emilie Löwyová. František nedávno oslavil první narozeniny a Rudolfovi bylo pouhých pět let.
Novinová inzerce Vilémova otce Aloise Löwyoho z roku 1893 na pořádání koňského trhu
Vilém se stal v sedmatřiceti letech vdovcem. Byl velmi zaměstnán obchodem a potřeboval někoho, kdo by se postaral o jeho dva malé chlapce. Dne 15. srpna 1920 se proto v Plzni oženil s třicetiletou Hermínou Radnitzovou, nejmladší dcerou pražského obchodníka Richarda Radnitze. Rodina Löwyových nadále žila v plzeňské Nádražní třídě. Hermína se starala o domácnost a dva Vilémovy dospívající syny.
Rodina navíc zaměstnávala služku. Ne vždy ale měla při jejím výběru šťastnou ruku. V roce 1927 si například Löwyovi do domácnosti najali dvacetkrát soudně trestanou kleptomanku. Pětatřicetiletá recidivistka Leopoldina Vacíková roz. Doležalová byla v té době známá policistům v celé kraji, u rodiny plzeňského obchodníka ale dokázala vzbudit důvěru.
V březnu 1927 Vilém Löwy poznal, že mu bytě úřaduje straka. Deník Český směr k celé záležitosti 8. března 1927 napsal: „Obchodník Jar. Löwy, bytem »U zvonu«, byl před časem na návštěvě u svého bratra Viléma Löwyho v Nádražní třídě. Tam odcizen mu byl zlatý prsten v ceně 150 Kč, který odložil při mytí. Podezřelou z krádeže stala se 35létá služebná Leopoldýna Vacíková z Kolovče, která však krádež popřela. Teprve při vyšetřování, které zahájila policie, se Vacíková doznala, že prsten odcizila. Později darovala prsten svému milému Emilu Bauerovi z Poděbradovy tř., který prsten vyměnil u jistého vetešníka za kabát. Vetešník však si prsten také neponechal, nýbrž zastavil jej v zastavárně. Vacíková nesloužila u Löwyho dlouho, neboť jmenovaný nalezl v jejích věcích také věci své, což mělo za následek propuštění Vacíkové. V neděli byla Vacíková zatčena a dodána do vazby krajského soudu. Jak se dovídáme, byla již dvacetkrát trestána…“ Ani přes svůj jedenadvacátý trest se Leopoldina Vacíková nepolepšila. V roce 1929 se odstěhovala do Klatov, přespávala zde u kamarádky Alžběty Hůrkové a okrádala další důvěřivé lidi.
Vilémova druhá manželka Hermína – maminka Evy Anny Löwyové
V únoru 1929 se na manželům Hermíně a Vilému Löwyovým narodila dcera Eva. Mamince Hermíně bylo v době Evina narození 39 let, tatínek byl osmačtyřicetiletý. Chlapcům z Vilémova prvního manželství bylo patnáct a jedenáct let.
Problémy s antisemitismem
Vilém Löwy byl uznávaným koňským handlířem a členem výboru společnosti obchodníků s koňmi. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století byl jednou z výrazných osobností společenského a obchodního života v Plzni. Není divu, že se po zániku první republiky a vzniku druhé republiky v roce 1938 stal terčem antisemitů sdružených v redakci plzeňského listu Západočeský večerník. Dne 15. prosince 1938 Viléma Löwyho na titulní stránce novin pranýřoval nepodepsaný autor v článku „Kolik jich bude?“ následujícími slovy:
„Jejich bohem byl mamon a všechno ostatní jim bylo vedlejším. Nyní vidí. kam to přivedli. A bohužel jsou mezi nimi neustále takoví jednotlivci, kteří ani v nejmenším se nepoučili z kritických pro ně dnů. V Plzni mohli bychom uvést, sta a sta takových příkladů. Zde jeden takový z posledních dnů: V pondělí se konal v Plzni trh na koně. Jak se zdá a jak dosavadní zkušenosti ukazovaly, byl na něm vždy velikým pánem známý plzeňský koňský obchodník Vilém Löwy. Jak si na trhu počínal, to bylo patrno i v pondělí. Na trh se sešla celá řada jeho náhončích, téměř vesměs německých židů-uprchlíků ze sudetského území, a ti pracovali s ním ruku v ruce a znemožňovali obchody. V jednom případě se podařilo plzeňskému českému obchodníku dvakráte prodati dobrého, zdravého koně, ale německo-židovští náhončí také dvakráte tento obchod zmařili. Tímto počínáním mají býti prodavači koní donuceni k tomu, aby své zboží prodali jen Löwymu, který jim ovšem nabízí směšné ceny. A samozřejmě, že náhončí mají za to odměnu. Toto veřejné poškozováni českých lidi vyvolalo na posledním trhu velikou bouři nevole a divíme se, že nebylo proti těm lidem na místě zakročeno. Živnost prodeje a nákupu koní se ovšem takovým způsobem provozovati nesmí a úřady by prostě měly Löwymu živnostenský list odníti. To nelze prosté trpěti!“
Nacistická perzekuce
Stejně jako další výše jmenované spolužačky, také Eva Löwyová dokončila v červnu 1940 pátou třídu obecné školy a rozhodovala se, na jakou školu po prázdninách nastoupí. Stejně jako Věrka Kohnová, Alice Epsteinová, Rita Kopplová a Irena Welkerová se rozhodla pro měšťanskou školu. Zatímco Věra, Alice a Rita patřily mezi jedničkářky a premiantky, Evu, stejně jako Irenu, učení tolik nebavilo. Eva opouštěla obecnou školu se dvojkami obou hlavních předmětů – českého jazyka a matematiky – a se slovním hodnocením „méně dbalá“.
Od podzimu 1940 navštěvovala Eva společně s dalšími židovskými dětmi z Plzně soukromé vzdělávací kroužky organizované plzeňskou židovskou obcí. Nadále kamarádila s Věrkou Kohnovou a stala se jednou z hrdinek jejího deníku. Evin nevlastní bratr František byl 2. září 1940 zatčen a do 14. prosince 1940 internován v tzv. přeškolovacím táboře pro židy v obci Lípa u Havlíčkova Brodu.
Zmínka o osudu obchodníka Viléma Löwyho na zadní straně policejní přihlášky rodiny Löwyovy
Dne 26. října 1940 byl společně se svým bratrem Jaroslavem a dalšími významnými plzeňskými židy zatčen gestapem zatčen také Evin tatínek Vilém Löwy. Celá skupina byla v rámci tzv. vazby odvezena do policejní věznice Malá pevnost Terezín. Jedenáctiletá Eva od té doby vyrůstala bez o tatínka, stejně jako její kamarádky Alice Epsteinová, Eva Kussiová a Hanka Löwidtová. V lednu 1942 byl Vilém Löwy společně s ostatními vězněnými plzeňskými židy převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Dne 7. února 1942 pět minut po půlnoci zde byl popraven. Jeho bratr Jaroslav zahynul stejným způsobem 20. února 1942 ve 13:45 hod. Po tatínkově zatčení se Eva s maminkou přestěhovaly v březnu 1941 do bytu ve Skrétově ulici č. 9/769. Oba Evini nevlastní bratři, Rudolf i František, už byli dospělí a s rodinou nežili. O Františkovi je známo, že se vyučil řezníkem a kuchařem.
Přežil jediný…
Jako první zamířil do Terezína 30. listopadu 1941 Rudolf. Jel z Prahy transportem. Dne 17. ledna 1942 odjel s prvním plzeňským transportem, označeným R, František Löwy. Eva s maminkou přišly na řadu 22. ledna 1942 ve druhém plzeňském transportu, označeném S. Devětadvacetiletý Rudolf Löwy nastoupil dne 25. srpna 1942 do transportu Bc, jehož cílovou stanicí se stal Malý Trostinec na předměstí dnešního běloruského hlavního města Minsk. Zde zahynul.
Evin nevlastní bratr Rudolf Löwy zahynul roku 1942 v Malém Trostinci
Stejný osud čekal na Evu a její maminku, které odjely 26. října 1942 transportem By do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Ve stejném táboře se v dubnu 1943 ocitl také František Löwy. Dne 25. ledna 1945 byl z Auschwitz-Birkenau evakuován do Mauthausenu, kde strávil čtyři dny. Následoval transport do tábora Ebensee, kde se František Löwy jako jediný z rodiny dočkal osvobození. Žil pak v Praze v Havelské ulici č. p. 496/11.