Věra Kohnová


Od srpna 1941 do ledna 1942 si Věra Kohnová psala dívčí deníček, ve kterém popisovala své pocity a chvíle strávené v Plzni s rodinou, sestřenicí Editou a kamarády před odjezdem do Terezína.


Věra měla v Plzni maminku Melanii, tatínka Otakara, starší sestru Hanku a sestřenici Editu, která se narodila jen o několik týdnů později než Věra. V Týně nad Vltavou žil malý bratranec Jirka.


Od září 1935 do června 1940 chodila Věrka v Plzni do dívčí obecné školy v Plzni. Ze 33 děvčat ve třídě bylo devět židovského původu. Od září 1940 se židovské děti vzdělávaly soukromě…

„…Asi v ½ 6 přišel Emil. Přines si s sebou svůj deník, který si začal nedávno psát. Napsal tam, že blbne za hezkou, chytrou dívkou, která má černý vlasy a oči. Domnívám se, že to jsem já, protože Emil nezná žádnou jinou dívku s černými vlasy….“

Věrka, 28. 12. 1941

Židovská dívka Věra Kohnová se narodila 26. června 1929 v Plzni. Dne 22. ledna 1942 byla společně s rodiči a starší sestrou Hankou transportována z Plzně do ghetta Terezín. Odsud rodina 11. března 1942 odjela do polského ghetta Izbica, kde všichni zahynuli. Věra Kohnová proslula svým deníčkem, který si psala od srpna 1941 do ledna 1942. Deník, ve kterém sledovala dětskýma očima poslední měsíce života židovských obyvatel v Plzni a mimoděk při tom zachytila přátelství s dalšími židovskými dětmi, přestala psát jen několik dní před odjezdem do Terezína. Věra Kohnová je jednou z dětských obětí holokaustu. Kvůli svému věku a psaní deníku bývá někdy přirovnávána k Anně Frankové.


V únoru 2023 vydali Jana Poncarová a Jiří Sankot knihu „Deník Věrky Kohnové“. V této době si Plzeň připomínala 81. výročí tří transportů, kterými byli židovští spoluobčané v lednu 1942 deportováni do ghetta Terezín…

Od 4. dubna do 1. června 2025 se při příležitosti 80. výročí osvobození koná v Galerii a muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě výstava Kamily Pokorné a Jiřího Sankota „Věra Kohnová č. 519“ (budova galerie v Horní ulici).