Mia Lengsfeldová

---

Miriam a její nejbližší

Kamarádku Miriam Lengsfeldovou zmiňuje Věrka Kohnová v zápisu z 26. září 1941. Konkrétně zde píše: „Stejně tak jako včera chodila jsem dnes pro dárky. Ne však s Harrýkem (ten nepřišel), nýbrž s Miou Lengsfeldů.“ Zatímco Harry Neugröschl, kterému Věra říkala „Harrýk“, byl o rok starší ona, Mia Lengsfeldová byla o rok mladší. Bez ohledu na věk však všichni v roce 1941 chodili do stejného vzdělávacího kroužku organizovaného Židovskou obcí v Plzni a kamarádili spolu.

Zmínka o Miriam Lengsfeldové ve Věrčině deníku

Miriam se narodila 15. srpna 1930 v Praze. Měla v té době již dvouletého bratra Petra, který se narodil 19. června 1928. Petr byl o pouhý měsíc starší než výše zmíněný Harrýk, a tak je pravděpodobné, že také navštěvoval společně s ostatními vzdělávací kroužek Židovské obce. Věrka se o něm ale v deníku nezmiňuje.

V Praze žili Lengsfeldovi v činžovním domě v Malé Plynární ulici č. p. 1420/6 v Holešovicích. Když byl Miriam rok, přestěhovala se rodina do Plzně. Bydleli v podnájmu v Mánesově ulici č. p. 1952/9. Policejní přihláška upřesňuje, že dům patřil jisté Valerii Novotné a Lengsfeldovi měli byt v přízemí, číslo dveří 2. V domě, později přečíslovaném na č. p. 1952/29, žili Lengsfeldovi společně s babičkou Bertou Luxovou do roku 1936, kdy se všichni přestěhovali do Koperníkovy ulice č. p. 1546/46.

Jak dokládá policejní přihláška Lengsfeldových, rodina se během let 1931–1939 v Plzni poměrně často stěhovala. 17. ledna 1942 byli odhlášeni a „evakuováni“ do Terezína.

Mia bydlela dva roky asi padesát metrů od bydliště Věrky Kohnové, jen na opačné straně ulice. V lednu 1939 se Lengsfeldovi, společně s babičkou Bertou Luxovou, stěhovali do svého posledního bydliště – do tehdejší Škodovy ulice (dnes ul. Kardinála Berana) č. p. 1108/31 (dnes č. p. 1108/35).

Tatínkova rodina

Tatínkem Mii Legsfeldové byl obchodní cestující Jindřich Lengsfeld narozený 1. listopadu 1896 ve Dvoře Králové nad Labem. Jeho otec, velkoobchodník Zikmund Lengsfeld (1867–1910), na přelomu devatenáctého a dvacátého století sponzoroval Sokola ve Dvoře Králové, stejně jako místní Spolek ku podporování chudých studujících. Dědeček Zikmund Lengsfeld provozoval ve Dvoře Králové obchod s kůžemi a svými výrobky zásoboval obuvníky.

Reklama dědečka Zimunda Lengsfelda publikovaná 15. prosince 1893 v listu Česká práce.

Zikmundovou manželkou byla Anna roz. Kopperlová (1871–1935), původem ze Záboří nad Labem. Manželům se narodily dcery Božena – Boža – Sternschussová (1891–1943), Irma Allinová (1899–1942), Markéta Poláková (1894–1945) a Hermína – Herma – Steinová (1901–1981) a synové Ervín (1892–1945), Jindřich (1896–1942) a Karel (1897–1917).

V Zikmundově rodném Humpolci žila do své smrti v roce 1920 prababička Emilie Lengsfeldová roz. Weinerová (1845–1920). Pradědeček Berthold Lengsfeld měl s prababičkou třináct dětí a zemřel v roce 1886. Prababička jako vdova vedla v Humpolci obchod s kůžemi.

Inzerát prababičky Emilie Lengsfeldové zveřejněný 26. listopadu 1892 v Národních listech

Všechny děti prarodičů Zikmunda a Anny Lengsfeldových dostali patřičné středoškolské vzdělání. Ervín navštěvoval nejprve nižší státní reálné gymnasium v Hostinném a později obecné vyšší gymnasium Františka Josefa ve Dvoře Králové. Žáky královédvorského vyššího gymnasia byli také Jindřich a Karel Lengsfeldovi. Jejich sestra Irma chodila do Dívčího reálného gymnasia spolku Boženy Němcové v Pardubicích a Hermína do Městského dívčího lycea císaře a krále Františka Josefa I. v Hradci Králové. Jaké školy navštěvovaly Božena a Markéta Lengsfeldovy, se nepodařilo zjistit.

V době, kdy otec Jindřich a jeho sourozenci navštěvovali střední školy, zemřel dne 12. dubna 1910 ve věku 44 let jejich otec, dědeček Zikmund Lengsfeld. Pohřben byl na židovském hřbitově ve Dvoře Králové nad Labem. Jindřichovi tehdy bylo čtrnáct let, nejstarší sestře Boženě devatenáct a nejmladšímu bratrovi Karlovi devět. Zajištění rodiny a vedení rodinného podniku dolehlo plnou vahou na babičku Annu. Babičce se však podnikání nedařilo. V říjnu 1912 se dostala firma do insolvence a před Vánoci 1912 byl na majetek Anny Lengsfeldové vyhlášen konkurs. Správcem konkursní podstaty se stal místní advokát J. Wessely.

Úmrtní oznámení prababičky Emilie Lengsfeldové zveřejněný 18. června 1920 v listu Čas

Po této události lze z pramenů vyčíst už jen několik střípků doplňujících obraz rodiny Lengsfeldových ze Dvora Králové a z Humpolce. V roce 1917 zemřel náhle, ve věku dvaceti let, Jindřichův nejmladší bratr Karel. Pracoval v té době jako úředník firmy Landsmann a spol. v Pardubicích a pohřben byl na židovském hřbitově v Pardubicích. V té době probíhala první světová válka a nelze zjistit, zda Karlovo úmrtí s válečnými událostmi nějak souviselo. Skutečností je, že Jindřich byl v té době u vojenské jednotky a Ervín dokonce v italském zajetí. V červnu 1920 zemřela v Praze po dlouhé těžké nemoci čtyřiasedmdesátiletá prababička Emilie.

Svatba rodičů

Ke sňatku rodičů Jindřicha Lengsfelda z Prahy a Gertrudy Luxové z Plzně došlo na pražském magistrátu 24. září 1927. Zprávu o zásnubách přinesl o čtyři měsíce dříve, 3 května 1927, pražský německojazyčný list Prager Tagblatt. Ženichovi bylo v době svatby jedenatřicet let a nevěstě čtyřiadvacet.

Oznámení o zásnubách rodičů Jindřicha Lengsfelda a Gertrudy Luxové zveřejněné 3. května 1927 v deníku Prager Tagblatt

Maminčina rodina

Truda Lengsfeldová, maminka Petra a Miriam, se narodila jako nemanželské dítě 18. září 1903 ve Vídni. Byla v pořadí třetím dítětem, které babička Berta Luxová porodila, a zároveň prvním, které se dožilo dospělosti. Jako první dítě se svobodné Bertě Luxové v lednu 1897 ve Vídni narodil syn Anton. Chlapec ale ve věku osmnácti měsíců – v červenci 1898 – zemřel. Dne 1. srpna 1901 Berta porodila mrtvého chlapce. Tehdy žila v podnájmu v Plzni, konkrétně v Lochotínské ulici 72. Po celou dobu, kdy se stěhovala z Vídně do Plzně a zpět, byla jejím oficiálním bydlištěm jihočeská Volyně. Tak tomu bylo ještě v roce 1917.

Dne 24. března 1916 zemřela prababička Marie Luxová, maminka babičky Berty Luxové.

Berta se narodila roku 1869 v malé vesnici Dubská Lhota mezi Vlachovým Březím a Bavorovem. Okolí Vlachova Březí bylo kolébkou řady jihočeských židovských rodů, včetně rodin Fantlových a Luxových, ze kterých pocházeli Bertini rodiče. Proč Berta žila střídavě ve Vídni a v Plzni a jak přišla ke svým nemanželským dětem, není možné z dostupných pramenů zjistit. Skutečností je, že ve Vídni a v Plzni se usadili také její sourozenci. Berta, na rozdíl od svých sester, se nikdy neprovdala a zůstala svobodnou matkou.

Tatínkovy hříchy

Tatínek Jindřich Lengsfeld byl ve třicátých letech majitelem osobního vozu a několikrát byl vyšetřován pro spáchání dopravních přestupků. Poprvé se přestupku dopustil 28. ledna 1934 před půl devátou večer v Pražské ulici v Plzni, když byl navštívit Olgu a Bohumila Blochovy, tetu a strýce své manželky Trudy. V policejním protokolu se uvádí: „Dne 28. ledna 1934 o 20:20 hod. jel Lengsfeld s osobním vozem zn. Č-55.345 po Náměstí republiky  do Pražské ulice, kde zastavil proti čís. 9 or. U auta měl zadní poznávací značku zohýbanou a světlo měl malé, které značku vůbec neosvětlovalo. Lengsfeld už jezdí se značkou v uvedeném stavu delší dobu. Vyměřenou pokutu 20 Kč nemohl Lengsfeld zaplatiti, jelikož neměl peněz.“

Koncept policejního protokolu ze 4. dubna 1937

Podruhé se Jindřich Lengsfeld dopustil dopravního přestupku 4. dubna 1937, kdy nedovoleně parkoval v Bělohorské ulici na Roudné s osobním vozem zn. Č-55.454, patřícím firmě Akas Šmídeberk (dnes Kovářská). Policejní protokol přestupek charakterizuje následovně: „Dne 4. dubna 1937 parkoval řidič osobního auta uvedené značky po dobu ligových zápasů na hřišti S. K. Viktoria v ulici Bělohorské v Plzni, ač je Parkování tam při zápasech zakázáno dle par. 33 odst. d jízdního a uličního řádu. Uvedená ulice je příjezdní komunikací ke hřišti.“ Jindřich Lengsfeld se snažil přestupek při podání vysvětlení omluvit tím, že v ulici stála řada dalších vozů. Záležitost byla vyřešena „přísným napomenutím a varováním“.

Mia a Petr ve škole

Mia Lengsfeldová i její starší bratr Petr navštěvovali školní budovu na Husově náměstí v Plzni. Petr chodil od září 1934 do června 1939 do druhé obecné chlapecké školy v plzeňském západním obvodu a Miriam od září 1936 do první obecné dívčí školy v plzeňském západním obvodu. Školu však nesměla dokončit. V září 1940 byla v důsledku nařízení protektorátní vlády ze školy vyloučena. O tom, jakou školu navštěvoval po dokončení obecné školy od září 1939 Petr, zprávy chybí. Jeho jméno se nevyskytuje v matrice měšťanských chlapeckých škol v plzeňském západním obvodu, a tak je možné, že začal studovat na některém z plzeňských gymnázií.

Jméno Miriam Lengsfeldové ve školní matrice – čtvrtá třída (školní rok 1939/1940)

Cesta na smrt

Jako první z velké rodiny Lengsfeldových byla z domova deportována tatínkova sestra, teta Irma Allinová, se svým mužem Ing. Ottou Allinou. Bezdětní manželé žijící v Praze-Nuslích č. p. 871 nastoupili 3. listopadu 1941 v Praze do transportu E, který je odvezl do polského ghetta Lodž. Zde zahynuli. Dne 4. prosince 1941 odcestovali transportem J z Prahy do Terezína dva bratranci Miriam a Petra Lengsfeldových – šestadvacetiletý Pavel Sternschuss a dvaadvacetiletý Karel Sternschuss. Jednalo se o syny tatínkovy sestry Boženy Sternschussové.

Lengsfeldovi odjeli do Terezína prvním plzeňských transportem (R) 18. ledna 1942. Společně s nimi jela babička Berta Luxová. Babičce tehdy bylo necelých 73 let, mamince Gertrudě 38 let, tatínkovi Jindřichovi 45 let, Petrovi třináct a Miriam jedenáct let. Babička Berta zemřela v Terezíně 8. července 1942. Jako místo skonu je v úmrtním listě uvedena budova CIII, pokoj Z 123. Příčinou smrti měl být zápal plic spojený s degenerací srdečního svalu. Z úmrtního listu Berty Luxové je zřejmé, že její dcera Gertruda Lengsfeldová v této době žila s dětmi v Hamburských kasárnách na pokoji Z 271.

Ukázka z úmrtního listu babičky Berty Luxové vyhotoveného v ghettu Terezín

Dne 16. července 1942 přijela z Prahy do Terezína transportem AAr teta Božena Sternschussová s manželem Ludvíkem. O týden později za rodiči dorazil transportem AAt jejich nejmladší syn Hanuš Sternschuss. O šest týdnů později byli ale Jindřich, Truda, Petr a Mia Lengsfeldovi donuceni Terezín opustit. Dne 1. září 1942 byli transportem Be transportováni do estonského Raasiku, kde je čekala rychlá smrt.

Příbuzní v Terezíně

Tři měsíce po odjezdu rodiny Lengsfeldových dorazili 5. prosince 1942 do Terezína z Pardubic transportem Cf další příbuzní – tatínkova sestra Markéta Poláková s manželem Bedřichem a osmnáctiletou dcerou Hankou Polákovou. Sestřenice Hanka se v Praze vyučila švadlenou a ještě v březnu 1942 žila v bytě deportované tety Irmy Allinové v ulici Na Veselí 871 v Praze-Nuslích. Hančina starší, sestra dvaadvacetiletá sestra Věrka se pravděpodobně transportu do Terezína vyhnula a válku přežila.

Rodina Sternschussových – stojící zleva do prava: Pavel Sternschuss, Karel Sternschuss, Ludvík Sternschuss, Hanka Hahnová, Božena Sternschussová, sedící v popředí: Hanuš Sternschuss

V lednu 1943 byli z Terezína deportováni na smrt do Auschwitz-Birkenau, transportem Cq Sternschussovi –  teta Božena, strýc Ludvík a jejich dva synové Pavel a Hanuš. V Terezíně zůstal pouze bratranec Karel Sternschuss, odvezený do Auschwitz-Birkenau až 18. května 1944 transportem Eb.

Dne 13. července 1943 přijel z Prahy do Terezína transport Di, který přivezl další příbuzné. Jednalo se o tatínkovu sestru Herminu Steinovou s manželem Jiřím a patnáctiletým synem Víťou. Stejným transportem přijela do Terezína také šestadvacetiletá sestřenice Miriam Lengsfeldové – dcera tety Boženy Sternschussové – Hanka Hahnová s manželem Josefem a malou dcerkou Miriam, narozenou 26. října 1941.

Zatímco po rodině Miriam Lengsfeldové se na podzim 1942 slehla zem, část jejich příbuzných měla v létě 1943 možnost setkávat se na ulicích a na ubikacích terezínského ghetta. Jednalo se o bratrance Karla Sternschusse a jeho sestru Hanku Hahnovou s rodinou, tetu Markétu Polákovou s rodinou a tetu Hermínu Steinovou s rodinou. Nikomu z nich ale nebylo souzeno v Terezíně zůstat do osvobození.

Polákovi byli z Terezína deportováni do Auschwitz-Birkenau 15. prosince 1943 transportem Dr. Zatímco strýc Bedřich v táboře zahynul, teta Markéta a sestřenice Hanka Polákovy se dostaly do tábora Stutthof u Gdaňska na severu dnešního Polska. Dne 3. května 1945 byly společně s dalšími více než čtyřmi tisíci vězni různých koncentračních táborů naloženy na transportní loď Cap Arcona, která vyplula do Severního moře. Protože ale neměla vyvěšenu vlajku, spojenecká letadla ji napadla a potopila.

Markéta a Hanka Polákovy zahynuly počátkem května 1945 na palubě zničeného parníku Cap Arcona.

Dne 18. května 1944 byl do Auschwitz-Birkenau poslán transportem Eb bratranec Karel Sternschuss. Dne 28. září 1944 byl do transportu Ek s cílovou stanicí Auschwitz-Birkenau zařazen Josef Hahn. Sestřenice Hanka Hahnová využila možnosti přihlásit se dobrovolně do transportu a společně s tříletou dcerkou Miriam odjela za manželem Josefem do Auschwitz-Birkenau 19. října 1944 transportem Es. Celá rodina Hahnových v Auschwitz-Birkenau zahynula (více o podzimních transportech z roku 1944 čtěte zde). Transport do Auschwitz-Birkenau přežila pouze rodina tety Herminy Steinové. Strýc Jiří Stein a šestnáctiletý bratranec Víťa Stein ale zemřeli počátkem roku 1945 v Dachau.

Tajemství strýce Ervína

Vyřešená záhada

Rouškou tajemství byl opředen příběh strýce Ervína Lengsfelda a jeho rodiny. Na genealogických stránkách Geni.com (odkaz) je jako jeho manželka uvedena Eliška Riegrová roz. Kopperlová, původem z Pardubic, narozená 9. listopadu 1897. V kartotéce deportovaných je u Elišky Riegerové, skutečně uvedeno, že se narodila 9. listopadu 1897. Podle stejného pramene žila před deportací na adrese Růžová 17 v Praze II. Eliška se  do Terezína dostala až 31. ledna 1945 s transportem AE1 a německou okupaci přežila. Za sebou měla pobyty v táborech Lodž (1941), Minsk (1941) a Ujazdów (1942). Podle údajů na Geni.com měly válku přežit také dvě dospělé děti Ervína Lengsfelda a Elišky Riegrové – Jirka a Viera Lengsfeldovi. O jejich případném pobytu v koncentračních táborech se nepodařilo dohledat žádné informace.

Evidenční karta údajné Ervínovy manželky Elišky Riegrové z ghetta Terezín – sbírka Památníku Terezín

Také u strýce Ervína Lengsfelda nebylo dlouho jasné, kdy a kam byl deportován a jaké byly jeho osudy. Hned v úvodu pátrání se ukázalo několik nesrovnalostí. Podle pátrací dokumentace z let 1945–1947 Ervín před deportací naposledy bydlel v Cintorinské ulici v Bratislavě. Proč žil Ervín v Bratislavě a jeho manželka v Praze? Proč měla Ervínova manželka příjmení Riegrová? Byla rozvedená nebo vdova? Navíc se ukázalo, že rodné příjmení Elišky Riegrové nebylo Kopperlová, ale Böhmová a že pocházela z židovské rodiny z pražského Karlína a nikoliv z Pardubic.

Podařilo se zjistit, že autor stránky na Geni.com spletl dvě různé osoby se stejným křestním jménem a datem narození – Elišku Lengsfeldovou roz. Kopperlovou narozenou v Pardubicích a Elišku Riegrovou roz. Böhmovou narozenou v Karlíně. Skutečnou manželkou strýce Ervína tedy byla Eliška Lengsfeldová, dcera Emila a Arnoštky Kopperlových z Pardubic.

Rodina legionáře a důstojníka

Vraťme se do období první světové války, kdy Ervín sloužil u 80. rakousko-uherského pěšího pluku. V roce 1917 padl na Mrzlém vrhu u Tolmina do italského zajetí a následně se v Padule na jihu Itálie přihlásil do Československých legií. Zařazen do legií byl 6. března 1917. V roce 1920 legie opustil v hodnosti kapitána 39. československého výzvědného pluku. Je možné, že se v roce 1919 zúčastnil bojů o Slovensko a následně jako důstojník na Slovensku zůstal.

Dne 27. května 1920 se Ervín Lengsfeld v Praze oženil s Eliškou Kopperlovou. Zprávu o sňatku zveřejnili 20. května 1920 formou inzerátu v listu Tribuna. Dne 26. dubna 1921 se manželům v jihoslovenském Komárně narodila dcera Viera a 21. dubna 1923 přišel na svět syn Jiří. Sestřenice Viera byla o devět let starší než Mia Lengsfeldová a bratranec Jiří o sedm. Ervín Lengsfeld se časem vrátil k civilnímu životu. Zůstal členem Svazu československého důstojnictva, ale začal se věnovat podnikání v elektrotechnice.

Radioobchod v Bratislavě

Neznámo kdy se rodina Ervína Lengsfelda přestěhovala do Bratislavy, na adresu Cintorínska ulica č. 1/a blok B. Na jiné bratislavské adrese, v Mariánské ulici č. 8., provozoval strýc Ervín vyhlášený elektrozávod a radioobchod. V obchodě prodával přijímače a součástky oblíbené značky Philips. První zmínka o Lengsfeldově firmě se v denním tisku objevuje v roce 1932.

Inzerát v Důstojnických listech z roku 1935

Ervín v Bratislavě zároveň působil jako obchodní zástupce Družstva koncesovaných elektrotechnikov, s. r. o. a jako člen představenstva Grémia koncesovaných elektrotechnikov a inštalatérov a jako člen správy podniku Národná záložňa, družstvo s ručením obmedzeným.

Zabavený podnik

Až do roku 1941 neexistuje žádný důkaz o tom, že by se strýc nebo jeho rodina stali oběťmi rasové perzekuce. Teprve list Súdny ústredný oznamovateľ z roku 1941 uvádí, že byl Ervín Lengsfeld k 7. červnu 1941 spolu s dalšími pěti osobami vymazán jako člen správy podniku Národná záložňa, družstvo s ručením obmedzeným v Bratislave, a nahrazen Jozefem Košinárem, úředníkem německé pojišťovny v Bratislavě. V květnu 1944 byla firmu Ervína Lengsfelda rozhodnutím Ústredného hospodárského úradu v Bratislavě uvalena dočasná správa v osobě kancelářského oficiála Jozefa Macury.

Zmínka o dočasném správci Ervínovy firmy v listě Súdny ústredný oznamovateľ z listopadu 1944

Viera a Jirka Lengsfeldovi se pokusili v nových politických poměrech zachránit konverzí ke křesťanství a přestoupili k evangelické církvi. Od června 1939 do května 1943 Ervín Lengsfeld, rodina Lengsfeldových nebo dcera Viera opakovaně poskytli symbolický finanční milodar ve výši 20–30 slovenských korun ve prospěch evangelické církve na Slovensku.

Viera v odboji

Ervínova dcera Viera se již v roce 1939 zapojila do ilegální organizace komunistické mládeže. V únoru 1942 a v květnu 1943 byla opakovaně zatčena Ústřední státní bezpečností (ÚŠB) v Bratislavě za „organizování ilegální činnosti komunistické strany, vydávání zakázaného komunistického tisku a spojení se Sovětským svazem“.

V únoru 1942 se jednalo o zátah proti skupině vedené Jozefem Ivanovičem. Viera a její činnost jsou v obvinění ÚŠB charakterizovány takto:

„Viera Lengsfeldová, nar. dňa 26. apríla 1921 v Komárne, spornej príslušnosti, bytom v Bratislave, slobodná, domáca, Češka, v predbežnej väzbe od 20. februára 1942 do 31. júla 1942, t. č. na slobode… Ako ďalšia členka komunistickej mládeže bola zatknutá Viera Lengsfeldová, ktorá húževnate zapierala, že by mala vedomosť o tom, že existuje nejaká tajná organizácia mládeže, alebo žeby bola sama členkou takejto organizácie. Po niekoľkohodinovom výsluchu predsa doznala, že pod zámienkou debát o rovnoprávnosti muža so ženou sa zoznámila s istým Rudolfom Wetzlerom a Gudernom a tiež Delkovou, s ktorými potom spoločne debatovali o politickej situácii. Asi v mesiaci septembri 1941 obdržala od Gudernu rôzne komunistické heslá, ktoré potom spoločne s Helenou Kutlíkovou opravila a ktoré Kutlíková napísala na blanu a potom už hotovú blanu vrátila Gudernovi. Mimo toho obdržala od Rudolfa Wetzlera tiež text jedného letáku, ktorý potom Kutlíková zase napísala na blanu. Lengsfeldová od marca 1941 až do jej zatknutia bola riadnou členkou komunistickej mládeže a ako taká platila riadne mesačné príspevky, a to najprv Gudernovi a neskoršie Wetzlerovi. Rôzne protištátne letáky dostávala od Delkovej.“

Myšlenky, na kterých vznikl samostatný slovenský stát, byly Vieře Lengsfeldové cizí.

V březnu 1943 byla Viera Lengsfeldová zatčena v rámci zátahu proti skupině vedené Viliamem Širokým. Tentokrát znělo obvinění ÚŠB následovně:

„Viera Lengsfeldová, narodená 26. apríla 1921 v Komárne, príslušná do Dvora Kráľového — Protektorát, slobodná, náboženstva ev. a. v., národnosti českej, dcéra Ervína a Elišky rod. Koprdovej, dosiaľ údajne netrestaná, nemajetná, bytom v Bratislave, Cintorínska ulica č. 1/a blok B… Ľudovít Matúšik, Rudolf Wetzler, Samuel Spitzer, Marta Delková a Viera Lengsfeldová za brannej pohotovosti štátu znajúc cieľ tajného komunistického združenia k nemu pristúpili, s ním sa stýkali, jeho činnosti hocakým spôsobom sa zúčastnili, združenie a jeho členov v ich podvratných snahách hmotne a inak podporovali…

Pod záminkou výletů do přírody se Věra s kamarády věnovala činnosti v podzemním komunistickém hnutí.

V roku 1939 v Bratislave Eugen Guderna, získaný do ilegálnej komunistickej strany istým Františkom Švecom a pozdejšie inštruovaný Jozefom Ivaničom, stal sa vedúcim organizácie mládeže v rámci ilegálnej komunistickej strany, do ktorej skupiny patrili aj František Číz, Ľudovít Matúšik, Gustáv Mates, Ferdinand Kotrč, Alexander Schatz, Rudolf Wetzler, Samuel Spitzer, Marta Delková a Viera Lengsfeldová, ktorí na schôdzkach, vydržiavaných najmä v prírode, boli jednak Gudernom, ale najviac Jozefom Ivaničom školení a vychovávaní v duchu komunistickom, boli im vysvetľované ciele ilegálnej komunistickej strany a boli nabádaní k aktívnej činnosti pre stranu. V dôsledku toho Guderna, Číz, Wetzler, Spitzer, Matúšik a Mates platili aj členské príspevky a všetci patriaci do tejto skupiny mládeže spolu s Hildou Trautenbergovou zúčastňovali sa na rozhadzovaní letákov a časopisov, vydávaných komunistickou stranou, po uliciach Bratislavy, maľovali komunistické heslá na ploty, domy a pod.“

Přestože v obou případech existuje bohatá dokumentace k obvinění Viery Lengsfeldové a dalších členů ilegální komunistické organizace, výše případného trestu není v literatuře – knize „KSČ v Bratislave 1921–1945“ vydané roku 1981 v bratislavském nakladatelství Obzor – uvedena.

Transport do Ravensbrücku

Dne 2. prosince 1944 byli Ervín a Eliška Lengsfeldovi zařazeni do transportu, jehož cílovou stanicí se stal nejprve tábor Sachsenhausen a následně nechvalně proslulý tábor Ravensbrück. Oba byli v táborové evidenci vedeni jako slovenští Židé. Vězeňské číslo známe pouze u Ervína – 13338. Eliška v Ravensbrücku zahynula 16. února 1945. Poslední zmínka o Ervínovi pochází z 3. března 1945, kdy nastoupil do transportu označeného Shn. V souvislosti s jeho smrtí se uvádí severoněmecké město Schwerin.

Strýc Ervín Lengsfeld byl dlouho považován za nezvěstného. V září 1946 po Eněm pátrala komise „American Joint Distribution Comittee (AJDC)“ se sídlem v Paříži. Ve zprávě, kterou komise obdržela ze své pražské pobočky 12. září 1946, se uvádí: „AJDC Praha jedná jménem syna Ervína Lengsfelda, který nedávno obdržel z druhé ruky informaci, že by se jeho otec měl nacházet ve francouzské okupační zóně Německa. Není při tom jasné, zda tam Ervín Lengsfeld žije jako árijec nebo jako Žid. Uvědomujeme si, že toto pátrání je velmi složité, a tak nám prosím dejte vědět, zda se dá něco dělat.“ Pátrání po Ervínovi bylo neúspěšně uzavřeno o rok později, v září nebo říjnu 1947. Na jeho bratislavskou firmu byla v listopadu 1945 uvalena národní správa.

Kdo přežil

Z celé velké rodiny Lengsfeldových přežilo německou okupaci jen několik jedinců. Předně to byli Miina čtyřiadvacetiletá sestřenice Viera a dvaadvacetiletý bratranec Jirka. Jiří Lengsfeld si po válce změnil příjmení a jmenoval se Jiří Leško. Žil v Praze a zemřel roku 1949. Sestřenice Viera se dvakrát provdala. Jmenovala se nejprve Viera Zajacová (1947) a později Viera Wetzlerová.

Přežila také Miina sestřenice Věra Poláková, dcera tety Markéty. Provdala se za PhDr. Jana Munka, CSc., a zemřela v Praze roku 2002 ve věku 82 let. Německou okupaci přežila také teta Hermina Steinová. Po válce bydlela v Praze VII v Heřmanově ulici č.p. 47.