Alfréd Kohn

---

Alfréd neboli Fréda

Věrka se ve svém deníku dvakrát zmínila o kamarádovi Frédovi Kohnovi. Přestože měl stejné příjmení, s Věrkou nebyl nijak příbuzný. Poprvé se v deníku Frédovo jméno objevuje v zápisu ze 7. prosince 1941: „…Když jsme přišli k domu, kde bydlí Aliska, potkali jsme Ekeho s Emilem, že prej jdou k Dolfimu, který je někde u Fredy Kohnů. Řekly jsme jim (totiž jen Alis), aby všichni pak přišli k Epsteinům…“ Podruhé se Věrka o Frédovi zmínila o necelý měsíc později, 6. ledna 1942: „..Rozdali nám tam takové listy, které jsme měli roznést různým lidem. Jednalo se o to, aby tito lidé přišli dnes v 6 h. na rabinát, kde dostanou další rozkazy. Obec potřebuje mnoho lidí k práci tam, a proto zřídila pomocnou službu. Ti lidé, kterým jsme ty listy dali, jsou zařazeni do té služby. Jsou to však samí velký lidi. Nejlepší teda na tom je, že Fréda Kohnů odnesl ten samý list mně. Představ si, deníčku, mně!“

Policejní přihláška Frédovy rodiny z července 1935, kdy se Kohnovi přestěhovali do svého nového obchodního a činžovního domu v Tylově ulici.

Alfréd Kohn, kterému příbuzní a kamarádi říkali „Fréda“, se narodil 25. září 1929 jako první dítě tehdy devětatřicetiletého plzeňského obchodníka Bedřicha Kohna a jeho jedenadvacetileté manželky Leopoldiny rozené Wunschové. Když bylo Frédovi necelých pět let, narodila se mu v červnu 1934 sestřička Hanka-Alice.

Tatínek a jeho rodina

Frédův tatínek Bedřich Kohn pocházel z obce Svatá Kateřina u Rozvadova na Tachovsku. Od svých devětadvaceti let žil v Plzni a postupně se vypracoval z obchodního příručího na obchodníka. Byl bratrem dalších dvou plzeňských obchodníků – Rudolfa Kohna (příběh zde) a Arnošta Kohna (příběh zde). Stal se společníkem bratrovy firmy na výrobu a prodej prádla „Rudolf Kohn“ se sídlem v Riegrově ulici v Plzni. Ves Svatá Kateřina, rodiště bratrů Bedřicha (1890–1942), Rudolfa (1891–1970) a Arnošta (1901–1942) Kohnových a jejich sestry Pavly Brunnerové (1895–1931), leží na polovině cesty mezi Rozvadovem a Přimdou a na konci devatenáctého století čítala devadesát popisných čísel.

Historická fotografie vsi Svatá Kateřina se zříceninou hradu Přimda v pozadí

Židovská rodina Kohnových žila nejprve v usedlosti č. p. 27, kde ještě v roce 1880 provozoval svůj obchod Frédův pradědeček Hermann Kohn. V roce 1890 už byl devětašedesátiletý pradědeček Hermann na výminku a rodina žila v usedlosti č. p. 19, kde vedli svůj obchod Frédovi prarodiče Ludwig a Klotilda Kohnovi. Na této adrese se také narodil Frédův tatínek a všichni jeho sourozenci.

Domácnost Kohnových ve Svaté Kateřině č. p. 19 – sčítání obyvatel roku 1900

Všichni tři bratři Kohnovi se po první světové válce přestěhovali do Plzně. Nejstarší Bedřich (Fritz) se v Plzni usadil roku 1919, o rok mladší Rudolf v roce 1922. Sestra Pavla se provdala za Gustava Brunnera do Horních Sekyřan u Heřmanovy Hutě. Zemřela ale již jako šestatřicetiletá v roce 1931. Její muž se poté podruhé oženil s Reginou Rosenbergerovou a přestěhoval se do Plzně, kde žil ve Smetanových sadech č. p. 108/7. Obě jeho manželství zůstala bezdětná. Gustav Brunner zemřel v Terezíně 15. října 1942 na zápal plic.

Maminka a její rodina

Bedřich Kohn se 18. listopadu 1928 oženil s Leopoldinou Wunschovou. Ženichovi tehdy bylo necelých devětatřicet let, zatímco nevěstě ještě nebylo ani jedenadvacet. Aby mohl sňatek proběhnout, musela být Frédova maminka zplnoletněna.

Maminka pocházela ze vsi Křelovice ležící nedaleko Bezdružic na Tachovsku. Stejně jako Svatá Kateřina, také Křelovice náležely k německojazyčné části západních Čech. Židovská rodina Wunschových žila v usedlosti č. p. 46. Frédův pradědeček Jakob Wunsch provozoval koncem devatenáctého století ve svém domě kramářství a pivní šenk. K usedlosti patřilo také malé hospodářství. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století bylo pradědečkovi Jakobovi 56 let. Byl váženou osobností židovské obce v Bezdružicích. Zasedal v radě obce, ve výboru obce a v daňové a příspěvkové komisi obce.

Domácnost Wunschových v Křelovicích č. p. 46 – sčítání obyvatel roku 1900

S rodiči tehdy v domácnosti č. p. 46 žilo pět jejich svobodných dětí, a navíc provdaná pětadvacetiletá dcera Klára Zentnerová. Nejstaršímu synovi Leopoldovi bylo sedmadvacet let, nejmladšímu Leovi sedmnáct. Leopoldova o dva roky starší sestra Emilie se v roce 1894 provdala za Sigmunda Steinera ze vsi Kořen a s rodiči již nebydlela.

Inzerát oznamující zásnuby babičky Mathildy Kohnové a dědečka Leopolda Kohna – německojazyčný list Prager Tagblatt, 8. 9. 1905

Nejstarší pradědečkův syn Leopold Wunsch byl Frédovým dědečkem. Jako nejstarší syn byl také předurčen k tomu, aby po svatbě převzal rodinnou živnost. Leopold si ale se ženěním dával na čas. Teprve v září 1905 vyšel na stránkách listu Prager Taqblatt inzerát oznamující zasnoubení Leopolda Wunsche s Mathildou Kohnovou z Bezdružic. Svatba dědečka a babičky proběhla 3. července 1906. Ženichovi bylo třiatřicet a nevěstě dvaatřicet.

Dne 6. května 1907 se Leopoldovi a Mathildě Wunschovým narodilo jejich první dítě – syn Rudolf. Už 17. května 1907, ve věku pouhých jedenácti dní, ale chlapec zemřel na zápal plic. Koncem léta téhož roku se babičce Mathildě podařilo znovu otěhotnět a 20. června 1908 se narodila Frédova maminka Leopoldina. Polda, jak jí nejbližší říkali, se narodila jako pohrobek a jméno obdržela po svém zesnulém otci. Dědeček Leopold totiž zahynul necelé tři měsíce před jejím narozením – 27. března 1908.

Podle dobového tisku mohl za dědečkovu tragickou smrt jeho kůň. Poté, co se splašil, narazil rozjetý vůz na kamenný milník u cesty, převrátil se a obchodník Leopold Wunsch během nehody spadl z kozlíku. Podle údaje z matriky byla příčinou jeho smrti fraktura spodiny lebeční. Po smrti dědečka Leopolda žila babička Mathilda Wunschová v Křelovicích č. p. 46 společně s dcerkou Poldou a v domácnosti jí vypomáhala pětadvacetiletá služebná Barbora Lexová. Mathilda čerpala obživu z obchodu se smíšeným zbožím, který v domě provozovala.

V domě měla svůj samostatný byt také Mathildina tchýně, prababička Anna Wunschová, která zde žila společně s třiatřicetiletou dcerou Klárou Zentnerovou a pětadvacetiletým synem Leem. Všichni příbuzní jistě Mathildě s péčí o malou Poldu pomáhali.

Frédova rodina

Při sňatku Frédových rodičů Bedřicha a Poldy (Leopoldiny) Kohnových se personál firmy Bedřichova bratra Rudolfa Kohna rozhodla nekupovat novomanželům svatební dar, a ušetřených devadesát korun věnovat mrzáčkům z Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačené na Klatovské třídě v Plzni na Borech. Nebylo to naposledy, kdy Kohnovi darovali mrzáčkům z Bor finanční dar. Po narození dcerky Hanky-Alice v létě 1934 zaslali na účet ústavu čtyřicet korun.

Bezprostředně po německé okupaci se rodina Bedřicha Kohna snažila o vystěhování do Palestiny. Žádost byla 30. března 1939 schválena plzeňským gestapem, ale z neznámých důvodů ze záměru sešlo.

Zatímco Fréda měl při svém narození kromě dvou babiček – Klotildy Kohnové a Mathildy Wunschové – také jednoho dědečka – Ludwiga Kohna, jeho mladší sestra Hanka-Alice už dědečka nezažila. Obchodník Ludwig Kohn totiž zemřel roku 1931 v Horních Sekyřanech u Heřmanovy Hutě. Plzeňská firma na výrobu a prodej prádla „Rudolf Kohn“, jejímiž společníky byli Frédův tatínek Bedřich Kohn a strýc Rudolf Kohn, ve druhé polovině dvacátých let úspěšně prosperovala. Strýc Rudolf si díky tomu mohl během let 1930–1931 postavit svůj vlastní obchodní a činžovní dům v centru Plzně. Novostavba, do které se strýc přestěhoval společně s tetou Kamilou, osmiletým synem Františkem a ročním synkem Hanušem, vyrostla v Riegrově ulici a dostala číslo popisné 208/5 (více o Rudolfově domu zde). Dům projektoval plzeňský rodák ing. arch. Vilém Beer (více o ing. arch. Beerovi zde).

Nový dům v Tylově ulici

Bedřich Kohn žil několik let s manželkou Poldou a malým synkem Frédou v jednom z bytů Rudolfova domu. Poté, co Polda přišla v roce 1933 podruhé do jiného stavu, začal Bedřich v plzeňské Tylově ulici stavět svůj vlastní obchodní a činžovní dům. Třípatrový dům byl dokončen v roce 1935 a dostal popisné číslo 2089/9. Frédovi bylo v době stěhování šest let a jeho malé sestřičce Hance-Alici jeden rok. Oba činžovní domy byly postaveny během těžkého období velké hospodářské krize.

Nový obchodní a činžovní dům Bedřicha a Leopoldiny Kohnových v Tylově ulici č. p. 2089/9 v Plzni – současný pohled a dvě ukázky z projektové dokumentace (Zdroj: Plzeňský architektonický manuál)

V dubnu 1935, kdy byl již dům Bedřicha Kohna v Tylově ulici téměř hotový, začali novostavbu navštěvovat jednotlivci i rodiny, které lákala možnost získat moderní byt na jedné z hlavních plzeňských ulic. Mezi zájemci byla také rodina Holdenových z Anglického nábřeží v Plzni. Bankovní úředník Karel Holden s sebou vedle manželky přivedl také osmiletého syna Káju, žáka druhé třídy 1. obecné školy pro chlapce na Petákově náměstí v Plzni. Chlapec se stal v dosud nedokončeném domě obětí neštěstí. Ve druhém patře se přitočil k neohrazené výtahové šachtě na uhlí a zřítil se z výška deseti a půl metru do sklepa. Zlomil si pravou ruku v zápěstí a skalpoval si pokožku na hlavě. Byl dopraven do nemocnice a rodiče měli pochopitelně o osud syna velký strach. Případem se ihned začali zabývat soudní znalec a státní zastupitelství. Podle dostupných pramenů se zdá, že malý Kája hrozivě vypadající úraz se štěstím přežil a v září 1935 nastoupil do třetí třídy. Později studoval na státním reálném gymnasiu v Plzni.

Krátká školní docházka

V září 1935 nastoupil Fréda do první třídy. Až do června 1940 navštěvoval Cvičnou chlapeckou obecnou školu při Mužském učitelském ústavu v Plzni v Tylově ulici. Ve stejné třídě byli ještě další dva židovští chlapci, o kterých se Věra Kohnová zmiňuje ve svém deníku – Egon Popper a Hanuš Treichlinger (příběh zde). O jeden ročních výše chodil Hanuš Goldscheider (příběh zde). V červnu 1940 dokončili Fréda, Egon a Hanuš Treichlinger pátou třídu a volili si pro své studium další školu. Bohužel v září 1940 již do nové školy nesměli kvůli zákazu protektorátní vlády nastoupit. O rok později se Fréda, Egon, Hanuš Treichlinger a Hanuš Goldscheider stali hrdiny Věrčina deníku (více o deníku zde).

Ze školních katalogových listů je možné sledovat, jak Fréda postupně rostl během třetí a čtvrté třídy. V září 1937, na počátku třetí třídy, měřil 126,5 cm a vážil 30,5 kg. Ve druhém čtvrtletí školního roku 1937/1938 měřil 128 cm a vážil 33 kg, zatímco v lednu 1938 měřil 129,5 cm a vážil 33,5 kg. V září 1938, na počátku čtvrté třídy, již Fréda měřil 132 cm a vážil 35 kg. Stejnou výšku si udržel i v únoru 1939, kdy vážil 34,5 kg.

Zatímco Fréda Kohn mohl vychodit alespoň pět tříd obecné školy, jeho mladší sestřička Hanka-Alice nikdy do školy nenastoupila. Šesté narozeniny oslavila 22. června 1940 a do první třídy měla jít na začátku září 1940. Hanka se pochopitelně na svůj velký den těšila, ale zmíněný zákaz vydaný vládou Protektorátu Čechy a Morava jí nedovolil, aby zasedla do školní lavice. Stejný osud postihl Hančina stejně starého bratrance Hanuše Milana Kohna, syna strýce Arnošta Kohna (příběh Hanuše Milana Kohna zde).

Transport do Terezína

Dne 24. října 1941 se musela rodina Bedřicha Kohna po šesti letech nuceně vystěhovat ze svého nového domu v Tylově ulici č. p. 2089/9. Jako náhradu dostali byt v činžovním domě v tehdejší Škodově ulici (dnes ulice Kardinála Berana) č. p. 2693/31. V tomto bytě žili Fréda a Hanka-Alice nejen s rodiči rodiči, ale také se sedmašedesátiletou babičkou Mathildou Wunschovou. Druhá babička, jedenaosmdesátiletá Klotilda Kohnová, bydlela na opačné straně domovního bloku, ve Skrétově ulici č. p. 902/32. Podle zápisu z Věrčina deníku, navštívil Frédu Kohna v novém bydlišti 7. prosince 1941 jeho kamarád Dolfi Immergut.

Věrčin deník – část zápisu ze 7. prosince 1941, kde pisatelka zmiňuje Frédu Kohna.

Kohnovi si náhradní bydlení příliš neužili. Dne 18. ledna 1942 nastoupila celá rodina do prvního z plzeňských transportů vedoucích do Terezína. Transport byl označen písmenem „R“.  Společně s Bedřichem, Poldou, Frédou a Hankou-Alicí jely také obě jejich babičky – Mathilda Wunschová a Klotilda Kohnová – a rodina strýce Arnošta Kohna.

Konec Frédovy rodiny

Obě babičky záhy po příjezdu do terezínského ghetta zemřely. Jako první skonala 2. února 1942 v sedm hodin ráno na marodce v Drážďanských kasárnách Klotilda Kohnová. Podle úmrtního listu byl příčinou úmrtí zápal plic spojený se selháním srdce. Z úmrtního listu je možné vyčíst také to, že oba synové zesnulé Klotildy – Bedřich a Arnošt Kohnovi – bydleli počátkem února 1942 v Sudetských kasárnách II, na ubikaci označené Tr. 621/R. Dne 28. února 1942 zemřela Mathilda Wunschová. Příčinou její smrti měla být kombinace několika chorob – cukrovky, lymfadenitidy a degenerace srdečního svalu. Z úmrtního listu vyplývá, že Mathilda bydlela původně v Hamburských kasárnách na pokoji č. 272 a zemřela ve stejné budově na pokoji č.  123.

Dne 28. dubna 1942 byli Bedřich, Polda, Fréda a Hanka-Alice Kohnovi z Terezína deportováni transportem Ar do polské Zamošče. Společně s nimi odjížděla rodina tatínkova bratra Arnošta Kohna – strýc Arnošt, teta Pavla a bratranec Hanuš Milan. Všichni v Zamošči zahynuli. Osud rodiny Frédova strýce Rudolfa Kohna je zpracován zde.