Rita a její rodina
Oba rodiče Rity Kopplové se narodili na území dnešní České republiky, většinu života prožili v českých zemích a hlásili se k česko-židovské národnosti. Přesto byli našimi úřady považováni za cizince. Tatínek Artur Koppl se narodil roku 1894 v Lanžhotě u Hodonína a rodištěm maminky Hermíny byl Tábor.
Ritini rodiče Hermína a Artur Kopplovi v roce 1940
Artur Koppl byl obchodníkem. Za první světové války sloužil jako řadový vojín u 25. rakousko-uherského pluku myslivců. V roce 1920 odešel za obchodem do Vídně a rozhodl se zde požádat o rakouské státní občanství. Když se pak roku 1926 v Plzni oženil s Hermínou Justicovou, také ona se odstěhovala do Vídně a získala rakouské státní občanství. Novomanželé Kopplovi bydleli ve Vídni – konkrétně na Morgengasse č. p. 27 – ještě 6. ledna 1929, kdy se jim zde narodila jejich jediná dcera Rita.
Zpět do Československa se rodina odstěhovala 3. ledna 1930. Společně s Ritinou babičkou Evou Kopplovou našli nový domov v Divadelní ulici č. p. 452 v Českých Budějovicích. Z Rakouska si přivezli zařízení do kuchyně a jednoho pokoje v celkové hodnotě tehdejších 15.000,- Kč. Artur Koppl v Českých Budějovicích pracoval jako obchodní jednatel firmy Samuel Taussig a synové – továrny na textilní zboží v Hlinsku. Dne 7. července 1933 se rodina přestěhovala do novostavby v Alšově ulici č. p. 1099. Ritini rodiče zůstali rakouskými občany, a museli proto opakovaně žádat o povolení pobytu na území Československa.
Život v Plzni
Dne 23. září 1935, když bylo Ritě šest let, se Kopplovi odstěhovali do Plzně. Zde nějakou dobu bydleli v nově postaveném obchodním a činžovním domě Lidové pojišťovny Čechoslavia na tehdejší Jungmannově třídě, dnešní Americké č. p. 229/38.
Upomínky od Rity Kopplové v památnících dvou přeživších spolužaček z obecné školy – Ruth Ofnerové (vlevo) a Evy Kussiové (vpravo). Oba zápisy vznikly ve třetí třídě a od roku 1939 je dělí vzdálenost více než 1000 km.
Ihned po přestěhování do Plzně začala Rita chodit do první třídy první obecné školy pro dívky na Jungmannově třídě. Do školy to měla přesně sto metrů. Vyšla z domu, přešla jednu z bočních ulici vedoucích na Jungmannovu třídu, Reslovu, a byla ve škole. Do stejné třídy jako Rita chodily také Věra Kohnová, Edita Kohnová (celý příběh), Alice Epsteinová (celý příběh), Eva Kussiová (celý příběh), Hanka Löwidtová, Eva Löwyová (celý příběh), Ruth Ofnerová (celý příběh) a Irča Welkerová (celý příběh).
Ritin tatínek Artur v Plzni nadále pracoval jako obchodního jednatel továrny Taussig a synové. V březnu 1937 požádal tatínek o udělení československého státního občanství pro sebe, svou manželku Hermínu a osmiletou Ritu. Žádost podložil Artur Koppl skutečností, že kromě sestry Anny Steinové žijí všichni jeho sourozenci a příbuzní na území Československa. Měl tím na mysli své dva bratry (brněnské obchodníky Adolfa a Jakuba Kopplovi), dvě sestry (Kateřinu Šulcovou z Brna a Kateřinu Schallingerovou z Ivančic), dva švagry (plzeňské obchodní zástupce Adolfa Justice z Fodermayerovy ulice č. p. 163/10 a Josefa Justice z Palackého třídy 6), a švagrovou Elišku Justicovou, jež měla v plzeňských Kopeckého sadech kloboučnický závod.
Bez státního občanství
Kopplovi doma mluvili česky a také většina známých, se kterými se stýkali, patřila k české národnosti. Ani úřady neměly proti kladnému vyřízení žádosti Kopplových o československé občanství žádné výhrady. Přesto se řízení táhlo dlouhé měsíce. Počátkem roku 1938 navíc do úředního procesu zasáhly politické události. Dne 12. března 1938 totiž došlo k anšlusu Rakouska a Kopplovi se rázem stali občany nacistického Německa. Z udělení československého státního občanství sešlo a rodině bylo pouze prodlouženo povolení k pobytu na území republiky.
Kopplovi žili v Plzni v rohovém činžovním domě Lidové pojišťovny Čechoslavia na dnešní Americké třídě.
Po Mnichovské dohodě přišel Ritin tatínek o práci a rodina žila ze skromných úspor a finanční podpory od příbuzných. Rodina navíc přišla o německé státní občanství a musela odevzdat svůj společný pas. Maminka vedla domácnost.
Vzhledem k nové situaci, kdy se Ritini rodiče ocitly bez občanství a jakéhokoliv dokladu totožnosti, požádal Artur Koppl pro svou rodinu o udělení trvalého povolení k pobytu v Česko-Slovensku. Úřady se začaly zabývat postojem Artura Koppla k aktuálnímu vývoji v Česko-Slovenské republice a v sousedním Německu. Došly k závěru, který nebyl pro kladné vyřízení žádosti Kopplových právě příznivý. O Arturovi Kopplovi se v policejním dotazníku mimo jiné uvádí: „Společenského života se příliš nyní nezúčastňuje. Pohybuje se téměř výhradně ve společnosti židovské. V obchodních kruzích je dosti znám. Cesty do pohraničí ani zahraničí nekoná. Z ciziny si s nikým nedopisuje. Na zdejším politickém smýšlení nejeví nyní zájmu, je však velkoněmeckého smýšlení. Po státním převratu v roce 1919 optoval pro Rakousko. Nyní vzhledem k posledním událostem v Německu a v Československé republice se staví loyálně k Československu, ale jeho přesvědčení to není.“
Část příbuzných, konkrétně rodina Ritina strýce Adolfa Justice, žila dnešní ulici Bedřicha Smetany v Plzni.
Hermína Kopplová vyšla z úředního šetření o něco lépe: „Své politické přesvědčení nedává nijak najevo. Poměr k občanům české národnosti je kladný.“ V návaznosti na uvedené šetření odeslalo 17. ledna 1939 plzeňské policejní ředitelství Zemskému úřadu v Praze následující stanovisko: „Žádost o povolení k pobytu nedoporučuji, ježto žadatel nikdy neprojevil loyálnost vůči československému státu a do Česko-Slovenské republiky uprchl jako žid toliko z rasových důvodů, vzhledem ke změněným politickým poměrům v bývalém Rakousku. Kromě toho ani z hlediska současných poměrů na domácím trhu práce při nynějších změněných hospodářských poměrech není opory pro příznivé vyřízení jeho žádosti.“
Policejní úředník si nedal práci se zjišťováním skutečné délky pobytu Kopplových v Československu a ke zdůvodnění negativního postoje použil formulaci, která se v té době používala pro všechny uprchlíky z bývalého Rakouska.
Neúspěšný pokus o vystěhování
Dne 15. března 1939 zaniklo Česko-Slovensko a české země byly jako Protektorát Čechy a Morava připojeny k Německé říši. Kopplovi se rozhodli pro vystěhování ze země. V dubnu 1939 požádali plzeňské úřady o vystavení cestovního pasu. Díky údajům v žádosti víme, že Ritin tatínek byl střední postavy, měl oválný obličej, šedomodré oči a prošedivělé vlasy. Maminka byla také střední postavy, měla oválný obličej, šedomodré oči a hnědé vlasy. Popis Rity se bohužel nedochoval. O měsíc později, v polovině května Artur Koppl svou žádost o pas u plzeňských úřadů stáhl. Dočasně se odstěhoval do Prahy, kde se snažil v úsilí o získání pasu pokračovat. Dne 23. května 1939 se Arturu Kopplovi skutečně podařilo získat pro celou rodinu pas pro vystěhování z Protektorátu Čechy a Morava do všech evropských a mimoevropských států s výjimkou USA.
Žádost Kopplových z dubna 1939 o vydání vystěhovaleckého pasu
Vystěhovalecký pas platil přesně rok, do 23. května 1940. Kopplovi ale zaváhali a neodjeli ze země do konce prázdnin 1939. Dne 1. září 1939 vypukla druhá světová válka a rodina musela své plány na vystěhování odložit na dobu, „jakmile se stávající poměry ustálí“.
Artur Koppl byl stále bez práce a úřady jej označovaly za „bezdomovce“. Toto slovo však mělo jiný význam než dnes. V minulosti mívali Kopplovi domovskou příslušnost ve Vídni a roku 1937 měli přislíbené udělení domovské příslušnosti v Lanžhotě. Nyní zůstali bez jakékoliv domovské příslušnosti. Znamenalo to, že v případě potřeby nemohl ani Artur Koppl osobně ani nikdo další z jeho rodiny počítat s pomocí domovské obce.
Policejní zpráva z počátku září 1939 o vystavení vystěhovaleckého pasu pro rodinu Kopplových
Po vypuknutí druhé světové války se poměry v Protektorátě v žádném případě neustálily. Situace v zemi i v zahraničí naopak dále eskalovala. Kopplovi ztratili možnost odejít za hranice a neexistovala ani žádná šance na získání protektorátní státní příšlušnosti. Rodina tak v Plzni žila bez dokladů, bez občanství i bez povolení k pobytu. V podobné situaci se nacházeli také dalších židovští obyvatelé, kteří před válkou neměli československé občanství nebo kteří do země přišli během roku 1938 jako uprchlíci.
Poslední dva roky
Skutečnost, že se v Protektorátě pohybovala řada osob bez dokladů, nevyhovovala ani okupačnímu režimu. Počátkem roku 1940 proto byla obyvatelstvu nařízena povinnost prokazovat se průkazem totožnosti. Do průkazů židovských obyvatel, kteří byli zároveň protektorátními příslušníky, se přidávalo výrazné černé tiskací písmeno J, představujícím německé slovo „Jude“ – „žid“. Židovští obyvatelé bez státní příslušnosti si museli zažádat o Prozatímní průkaz totožnosti. To byl také případ manželů Hermíny a Artura Kopplových.
Protilehlé domy v dnešní ulici Bedřicha Smetany v Plzni – č. p. 163/10 (vlevo) a č. p. 142/7 (vpravo): v domě č. p. 163/10 žili Kopplovi u Ritina strýce Adolfa Justice během let 1940–1941, dům č. p. 142/7 je označován jako jejich bydliště před odjezdem do transportu v lednu 1942.
Ritini rodiče si požádali o prozatímní průkazy totožnosti ve druhé polovině května 1940. V této době již nebydleli na Jungmannově třídě. Od 13. dubna 1940 totiž žili v domě maminčina bratra Adolfa Justice v tehdejší plzeňské Fodermayerově ulici (dnešní ulici Bedřicha Smetany) č. p. 163/10. Na žádostech o prozatímní průkaz totožnosti se dochovaly fotografie obou rodičů a také popisy jejich podoby. Jak již bylo uvedeno na žádosti o vystěhovalecký pas z roku 1939, Artur Koppl byl střední postavy a měl oválný obličej. Nová žádost dále uvádí šedozelené oči, šedivé vlasy, tupý nos a opravené zuby. Hermína Kopplová byla podle nové žádosti střední postavy, měla oblý obličej, šedomodré oči, kaštanové vlasy, souměrná ústa, tupý nos a opravené zuby.
V červnu 1940 dokončila Rita pátou třídu obecné školy. Stejně jako všechny další spolužačky se rozhodovala, na jaké škole bude chtít pokračovat. Společně s Věrkou Kohnovou, Alicí Epsteinovou, Evou Löwyovou a Irenou Welkerovou se rozhodla pro měšťanskou školu. Pátou třídu ukončila s jedničkami. Zároveň obdržela – stejně jako Věrka – nejlepší možné slovní hodnocení. Třídní učitelka Marta Blechová ji označila za „nadanou a horlivou“.
Závěrečné hodnocení spolužaček Alice Epsteinové, Věry Kohnové, Rity Kopplové a Evy Löwyové schválené na mimořádné pedagogické poradě konané dne 5. června 1940
Rodina Kopplových byla považována za cizince nejen protektorátními (českými) orgány, ale také orgány okupačními (německými). Případné udělení povolení k pobytu spadalo do kompetence německého oberlandrátu v Plzni. Dne 4. srpna 1941 udělil plzeňský oberlandrát Kopplovým a jich dceři Ritě povolení k pobytu na území Protektorátu Čechy a Morava s platností od 4. srpna 1941 do 10. července 1942.
Zápis ve Věrčině deníku z 11. září 1941, kde Věrka píše o kamarádce Ritě Kopplové.
V době vystavení povolení od plzeňského oberlandrátu žili Kopplovi opět na Americké č. p. 229/38. O několik týdnů později se Rita stala hrdinkou deníku Věry Kohnové. Například 18. listopadu si Věrka do svého deníčku zapsala:
„Dnes jsme psali měřickou komposici. Budu ji mít asi dobře. A dále: zachránila jsem Hanku a Ritu. Bylo to tak: druhej příklad byl dost těžkej a my jsme se to ještě ani neučili. Měli jsme sestrojit kosočtverec, když byla daná kratší úsečka a úhel proti ní. Nikdo nevěděl, jak s tím. Tu jsem si vzpomněla, že se to bude sestrojovat na základě stejnostranného trojúhelníku. Udělala jsem to a pak jsem měla komposici první hotovou. Ostatním už zbývalo jen několik minut a viděla jsem, že Hanka s Ritou se potí. Napsala jsem jim sestrojení na kus pijáku a podala jsem jej jim, že je to jejich. Körper sice potom povídal, že neopsané to máme jen Eda, Egon a já, ale to je jedno.“
Někdy během posledních měsíců roku 1941 se Kopplovi museli opět stěhovat – do Fodermayerova ulice č. p. 142/7. Bydleli pak přímo naproti domu, v němž nedávno pobývali u strýce Adolfa Justice. Tato adresa byla posledním plzeňským bydlištěm Kopplových.
Transporty a smrt
Hermína, Artur a Rita Kopplovi odjeli z Plzně do Terezína 17. ledna 1942 první plzeňským transportem, označeným písmenem R. Na shromaždiště do plzeňské sokolovny odcházeli již 13. ledna. Rita odjela do Terezína společně s dalšími osmi hrdiny Věrčina deníku – Jirkou Brunnerem (celý příběh), Aliskou Epsteinovou (celý příběh), Rutkou Gutmannovou (celý příběh), Lilkou Hauschildovou (celý příběh), Frédou Kohnem, Miou Lengsfeldovou, Vláďou Polákem a Irčou Welkerovou (celý příběh).
Kameny zmizelých instalované roku 2022 před domem v ulici Bedřicha Smetany č. p. 163/10, věnované rodinám Justicových a Kopplových
Po příjezdu do Terezína čekal Ritu a její rodinu podobní osud jako rodinu Věrky Kohnové. Dne 11. března 1942 nastoupili do transportu Aa, jehož cílovou stanicí bylo neslavně proslulé ghetto Izbica na východě Polska (více o osudu transportu Aa zde). Stejně jako Kohnovi, ani Kopplovi nepřežili. V roce 1999 podal o rodině Rity Kopplové svědectví její bratranec Alfred Weiss žijící v izraelské Haifě. V roce 2022 bylo do chodníku před dům v plzeňské ulici Bedřicha Smetany č. 163/10 položeno šest kamenů zmizelých pro Ritu, Hermínu a Artura Kopplovy a Adolfa, Elsu a Ellu Justicovy.