Rodiče
Sourozenci Olinka a Emil Zuntersteinovi byli příbuzní s dalšími dětmi známými z deníku Věrky Kohnové – Dolfim (viz) a Honzou (viz) Immergutovými. Maminka Olinky a Emila – Albína Zuntersteinová – byla nevlastní sestrou Dolfiho otce Roberta Immerguta a sestřenicí Honzova otce Otty Immerguta. Stejně jako všichni Immergutové, také ona pocházela z Vlkýše u Stříbra. V roce 1899 se narodila obchodníkovi Abrahamu Adolfu Immergutovi a jeho druhé manželce Marii roz. Hellerové. Jméno ale dostala po první otcově manželce, Albíně roz. Ledererové. S oběma manželkami měl Abraham Adolf Immergut celkem devět dětí – Albínu, Bertu, Emila, Josefa, Kamilu, Sofii, Roberta, Rosu a Viktora.
Rodiče Olgy a Emila – Albína a Adolf Zuntersteinovi
Tatínek Olinky a Emila se jmenoval Adolf Zunterstein a živil se jako obchodník se smíšeným zbožím. Narodil se roku 1896 v Trpístech u Stříbra č. p. 21 jako syn Leopolda a Loty Zuntersteinových. Když bylo Adolfovi patnáct let, odešel společně se svým bratrem Jakubem do Plzně a dal se do učení ke strýci Hynku Steinovi, který bydlel v Kollárově ulici č. p. 18. Vedle němčiny, která byla Adolfovým mateřským jazykem, se mladík v Plzni naučil částečně česky. V roce 1915 se Adolf Zunterstein vrátil z Plzně zpět do Trpíst.
Sňatek Albíny Immergutové a Adolfa Zuntersteina proběhl 8. září 1925 v synagoze ve Stříbře. Od té doby žili Zuntersteinovi ve Vlkýši, kde byl Adolf jedním z představitelů místní židovské obce. Dne 1. března 1928 se ve Vlkýši narodil Emil a 13. listopadu 1929 jeho mladší sestra Olinka. Rodina žila až do roku 1938 poklidným životem. Krátce poté, co Emil oslavil své desáté rodiny, začala se situace v západočeském pohraničí prudce měnit k horšímu. Pro židovské rodiny zde přestávalo být bezpečno.
Nucené stěhování do Plzně
Po Mnichovské dohodě byla rodina Adolfa Zuntersteina ve Vlkýši zatčena a odvlečena do vězení v německém Regensburku. V polovině listopadu byli Zuntersteinovi propuštěni a varováni, že se nesmí do Vlkýše nikdy vrátit. Překročili proto hranici a 18. listopadu 1939 se jako uprchlíci hlásili v Plzni. Bydlení našli u Adolfova bratra Jakuba Zuntersteina ve Skrétově ulici č. p. 3. Adolf se snažil místní úřady přesvědčit, že má k Plzni vztah a že zde v minulosti žil. Doufal, že ve městě získá pro svou rodinu povolení k trvalému pobytu, a časem snad i domovské právo a česko-slovenské státní občanství.
Plzeňské policejní orgány si Adolfa Zuntersteina a jeho rodinu dlouho prověřovaly.
Adolf Zunterstein zůstal v Plzni zcela bez prostředků. Ve Vlkýši zanechal dům a zařízený obchod se zbožím v ceně 85.000 korun. Věřil, že z pojistky u Riunione Adriatica v Praze dostane do začátků alespoň 9.000 korun. V novém domově pracoval jako obchodní příručí, později jako pomocný dělník u stavitele Fíny, a od konce června 1939 jako dělník v Klotzově cihelně na Košutce u Plzně. Albína zůstala v domácnosti. Peněz bylo stále málo, a rodina se proto neobešla bez finanční podpory od plzeňské židovské obce.
Šetření plzeňských úřadů ohledně přiznání povolení k pobytu se táhlo mnoho měsíců. V jednom z úředních dokumentů se k žádosti Adolfa Zuntersteina uvádí:
„Po dobu zdejšího pobytu chová se v ohledu mravním i státně policejním nezávadně a požívá zde dobré pověsti. Nebylo zde proti němu ani jeho manželce Albíně roz. Immergutové, která jest též německé národnosti, vedeno žádné trestní řízení ani vyšetřování, ani nezavdali příčiny k oprávněné stížnosti. Jest politicky indiferentní, veřejně nevystupuje a politického života se nezúčastňuje. Po stránce politické a státoobčanské nebylo zde proti němu zjištěno závad…“
Případ tety Rosy
Koncem ledna 1939 se pokusila ze zabraného Vlkýše za příbuznými do Plzně dostat nevlastní sestra Albíny Zuntersteinové, obchodnice Rosa Immergutová. Ve snaze opustit původní domov ji podporovaly německé okupační úřady. Dne 19. ledna 1939 vystavil Rose Immergutové landrát ve Stříbře potvrzení, podle kterého se směla vystěhovat se svým majetkem a nábytkem ve dnech 24. a 25. ledna 1939 mezi 6. a 19. hodinou přes silniční hraniční přechod mezi Nýřany a Vejprnicemi. Zatímco německé úřady se snažily Rosy Immergutové zbavit, česko-slovenské pohraniční orgány se jí naopak snažily zabránit ve vstupu na území republiky.
„Vystěhovalecký průkaz“ pro Rosu Immergutovou vydaný landrátem ve Stříbře 19. ledna 1939
Dne 25. ledna 1939 odeslal velitel četnické stanice ve Vejprnicích u Plzně dopisem č. j. 38 dův. /39 okresnímu úřadu v Plzni následující hlášení:
„Židé – deportace do Německa. Oznamuji, že dne 24. ledna 1939 o 16 hod. přijelo na státní hranici v Tlučné okres Plzeň, kde se provádí celní a pasová silniční kontrola, osobní auto řízené Josefem Švambergem z Nýřan, Německo, v němž mimo šoféra seděla jedna žena. V autě nacházely se peřiny a prádlo o kterýžto věcech prohlásila zmíněná žena, že jest to její majetek. Při prohlídce cestovních průkazů měla tato žena v držení vystěhovalecký list, znějící na jméno Rosa Immergut z Vlkýše čp. 21, nar. 26.8. 1890. Tento vystěhovalecký list (Auswandererschein) byl opsán a opis jeho přikládám. Rosa Immergut, jakožto židovka byla vrácena do Německa.“
Jedno z hlášení velitele četnické stanice ve Vejprnicích okresnímu úřadu v Plzni
Rosa Immergutová neměla jinou možnost než překročit česko-slovensko–německé hranice za každou cenu. Německé úřady o její návrat v žádném případě nestály. Rosa se tedy pokusila o ilegální přechod hranic na jiném místě. O tomto přechodu podal horlivý velitel četnické stanice ve Vejprnicích okresnímu úřadu hlášení dne 30. ledna 1939 nové hlášení. V dopise č. j. 38/1 dův. /39 se sděluje:
„Dodatkem k našemu čís. jed. 38 dův. /1939 ze dne 25. ledna 1939 oznamuji, že židovka Rosa Immergutová z Vlkýše, která nebyla puštěna dne 24. ledna 1939 v Tlučné přes státní hranice, měla se téhož dne pokusiti překročiti hranice se Švamberským autem v Líně, kde byla jako židovka poznána, a proto se jí přechod hranic též nepodařil. Dne 25.ledna 1939 měla Immergutová odjeti vlakem do Plzně a k této jízdě měl jí býti vyhotoven v Německu nový cestovní pas k překročení hranic, udánlivě na jiné jméno. Rosa Immergutová bude se zdržovati v Plzni u příbuzných, neb v Plzni bydlí as tři rodiny Immergutových, které udánlivě pocházejí též z Vlkýše. Rosa Immergutová nebude pravděpodobně k pobytu v Plzni hlášena.“
První stránka protokolu z výslechu Rosy Immergutové
Koncem února 1939 se úřady od příbuzných dozvěděly, že se Rosa Immergutová zdržuje v bytě na Bělského třídě č. p. 25 v Praze. Žila zde bez majetku a bez výdělku. Policie uprchlici na uvedené adrese 24. března 1939 vyhledala a zadržela. Z výslechu se dochovaly protokol a zápis. V zápisu se mimo jiné uvádí:
„Na dotaz, proč z Vlkýše odešla odpověděla, že nemohla v sudetském území jako židovka existovati, ježto prý všichni židé již z Vlkýše odešli. Dále udala, že se pokoušela o překročení hranic do Čech také u Lína okres Nýřany. Tam ji však pohraniční stráž nechtěla na zdejší území pustiti, a proto se odebrala znovu do Tlučné, kde překročila hranice ve vlaku dne 25. ledna 1939 o 9.45 hod., který jel směrem na Plzeň. Že by vlastnila cestovní pas na cizí jméno, nebylo zjištěno. Immergutová se zdržuje ve zdejším obvodě již od 31. ledna 1939 a dosud se zde nepřihlásila podle nař. zem. pres. č. 3885/1-38-20a a rovněž o povolení pobytu nezažádala.“
Silniční hraniční přechod u Nýřan
Rosa Immergutová byla za svůj přestupek odsouzena k pokutě ve výši 100 korun, v případě nezaplacení měla být potrestána třemi dny vězení. Není divu, že se Rosa Sára Immergutová cítila v Protektorátu Čechy a Morava jako nechtěný cizinec a až do jara 1940 se snažila o vystěhování ze země. Neúspěšně. Místo toho byla dne 12. září 1942 deportována transportem Bg z Prahy do Terezína, odkud o deset dní později pokračovala transportem Bn do Malého Trostince. Zde zahynula.
Život uprchlíků
V době, kdy Rosa Immergutová řešila problémy s ilegálním přechodem hranice do Česko-Slovenska, byli také Zuntersteinovi bez stálého bydliště a poměrně často měnili v Plzni adresu pobytu. Od ledna do března 1939 žili v bytě na náměstí Republiky, od března pak v podnájmu u paní Hildegardy Rostovské v Tylově ulici. Zde bydleli až do počátku listopadu 1941, kdy byli přestěhováni do Riegrovy ulice č. p. 13.
Dne 4. května 1939 se do Protektorátu ze Sudet přistěhovala také maminka Albíny Zuntersteinové, Marie Immergutová. V Protektorátě žil i Albínin mladší bratr Josef Immergut. Usadil se v Praze a jako uprchlík ze Sudet získal v polovině srpna 1939 práci na stavbě Štěchovické přehrady. Denně jezdil za prací vlakem do Davle.
Babička Marie Immergutová
Albína a Adolf Zuntersteinovi se snažili po celý rok 1939 získat povolení k pobytu v Plzni, a tedy i na území Protektorátu Čechy a Morava. Přestože byli nadále bez domovské příslušnosti, mohli si konečně počátkem prosince 1939 zažádat o prozatímní průkaz totožnosti. Díky tomu je známá podoba obou manželů. Albína byla střední postavy, měla podlouhlý obličej, šedou barva očí, kaštanové vlasy, souměrná ústa a ostrý nos. Adolf byl také střední postavy, měl oblý obličej, zelenohnědé oči, černé vlasy, souměrná ústa a tupý nos.
Starobinec a sirotčinec
Kvůli nedostatku finančních prostředků nezvládali Albína a Adolf péči o své dvě děti ani o sedmdesátiletou Albíninu maminku Marii Immergutovou. Marie skončila v židovském starobinci v Praze, zatímco Emil a Olinka nastoupily počátkem dubna 1940 do sirotčince v pražské Belgické ulici. Emilovi v té době bylo dvanáct let, Olině deset. Děti měly v židovském ústavu sociální péče zajištěné ubytování, stravu, vzdělání i kulturní vyžití. Emil a Olga byli v sirotčinci společně s dalšími dětmi, jejichž rodiče se dostali roku 1938 do Plzně jako uprchlíci a neměli dostatek peněz. Patřil mezi ně mimo jiné jejich bratranec Dolfi Immergut nebo Lilka Hauschildová z Tachova.
Zpráva Policejního ředitelství v Plzni ze dne 6. 11. 1941 o přistěhování žákyně Olgy Zuntersteinové
Emil a Olinka Zuntersteinovi nakonec v pražském sirotčinci strávili rok a sedm měsíců. Koncem října 1941 byl pro Židy v Protektorátě vydán zákaz cestování a pokud rodiče, žijící v Plzni, chtěli své děti ještě vidět, museli je vzít z pražského sirotčince domů. Obě děti Zuntersteinovy se do Plzně přistěhovaly 4. listopadu 1941 a následující dva měsíce žily společně se svými rodiči v Riegrově ulici č. p. 13.
Během listopadu a prosince 1941 navštěvovali Oli a Emil Zuntersteinovi v Plzni soukromé vzdělávací kroužky organizované židovskou obcí. Docházeli sem s Dolfim Immergutem a Lilkou Hauschildovou. Samozřejmě se zde seznámili také s Věrkou Kohnovou, která o nich psala ve svém deníku.
Transporty, Terezín…
Počátkem prosince 1941 odjel Emilův a Olinčin strýc Josef Immergut, jako úplně první z rodiny, z Prahy transportem J do Terezína. Emil a Olga nastoupil společně s rodiči cestu do Terezína 22. ledna 1942. Jednalo se o druhý plzeňský transport, označovaný písmenem S. Jejich dvaaosmdesátiletá babička Lota Zuntersteinová, žijící se synem Arnoštem a snachou Arnoštkou v Plachého ulici č. p. 33, odjela do Terezína 26. ledna 1942 třetím plzeňským transportem, označovaným písmenem T. Strýc Jakub Zunterstein odjel z neznámých důvodů do Terezína až 9. března 1942, pražským transportem Cw.
V Terezíně žili Emil a Olga Zuntersteinovi nakrátko v Hamburských kasárnách společně s maminkou Albínou, babičkou Lotou, tetou Arnoštkou, bratrancem Dolfim Immergutem a jeho maminkou Olgou Kohnovou. Muži – tatínek Adolf Zunterstein a strýcové Jakub a Arnošt Zuntersteinovi, Josef Immergut a Max Kohn – byli internováni v Sudetských kasárnách a se zbytkem rodiny se nesměli stýkat.
Úmrtní list babičky Loty Zuntersteinové z ghetta Terezín
Dne 11. března 1942 odjeli Emil a Oli Zuntersteinovi s rodiči transportem Aa do polského ghetta Izbica. Zde během roku 1942 zahynuli – stejně jako Věra Kohnová a její rodina. Necelé tři týdny po odjezdu transportu Aa zemřela v Hamburských kasárnách na ubikaci č. 201 na zápal plic babička Lota Zuntersteinová. V Terezíně po sobě zanechala syny Jakuba a Arnošta a snachu Arnoštku. Arnošt s Arnoštkou byli již 25. dubna 1942 deportováni transportem An do Varšavy, kde je čekala smrt.
Dne 9. července 1942 přijela z Prahy do Terezína transportem AAp dvaasedmdesátiletá babička Marie Immergutová. Se štěstím se zde po mnoha měsících setkala se svým synem Josefem Immergutem. Zemřela v Terezíně dne 14. května 1943. Dne 6. září 1943 byl transportem Dm deportován do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau strýc Jakub Zunterstein. Jako poslední z rodiny Emila a Olgy Zuntersteinových odjel na smrt jejich strýc Josef Immergut. Do plynových komor v Auschwitz-Birkenau jej z Terezína odvezl 18. května 1944 transport Eb.