Příběh Věrčina staršího kamaráda Pepíka Sabata (1927–1942) zpracoval podrobně před dvěma lety pro skautský portál „Hrdinové války“ archivář plzeňského Junáka Mgr. Miroslav Eisenhammer. Příběh je dostupný zde: odkaz. Portál „Hrdinové války“ shromažďuje informace o členech Junáka, kteří se během let 1939–1945 stali oběťmi německé okupace.
V době, kdy se Věrka stýkala s Pepíkem Sabatem, nacházela se Pepíkova rodina v obtížné situaci – jeho tatínek Karel Sabat byl společně s dalšími padesáti plzeňskými židy vězněn v Malé pevnosti Terezín a maminka Markéta Sabatová zůstala bez peněz a přístupu k účtu.
Úřední list Republiky československé z července-září 1949 přinesl výzvu veřejnosti, která měla podat případné zprávy o pohřešované Markétě Sabatové a jejím synovi Josefu Sabatovi. Jistá byla pouze smrt Josefova tatínka Karla Sabata, který byl zavražděn 7. 2. 1942 v Mauthausenu ve 4:45 hodin ráno.
Věrka Kohnová zmiňuje Pepíka Sabata ve svém deníku ve dvou zápisech – 25. prosince 1941 a 4. ledna 1942. Dne 25. prosince 1941 do deníku napsala: „Dnes byl úžasnej den. Odpoledne jsme byli všichni u nás. Byli to: Alis, Eva, Emil, Dolfi, Irena. Maminka nám udělala kakao a dala nám vánočky. Nejdřív jsme hráli, Emil a já, na harmoniky. Pak přišel Pepík Sabatů. Hráli jsme na mrkanou. Bylo to hrozně hezký.“ Zápis ze 4. ledna 1942 uvádí: „Dnes odpoledne jsem byla s Jirkou Stránských u Sabatů. Paní Sabatová mě tam pozvala, a tak jsem tam musela chtěj nechtěj jít. Byla tam votrava.“
Sabatovi bydleli ve svém vlastním domě v Hřímalově ulici č. p. 909/21 poblíž Chodského náměstí v Plzni, který byl v roce 1941 pod komisařskou správou tzv. treuhändera.
Jméno Pepíkova otce mělo původně psanou podobu „Karel Sabath“. Narodil se v roce 1891 ve vsi Slatina ležící mezi Svéradicemi, Chanovicemi, Kadovem a Lnářským Málkovem na Horažďovicku. Byl prvorozeným synem slatinského obchodníka smíšeným zbožím Hynka Sabatha (německy Ignatz Sabath). Karel se v otcově obchodě vyučil jako obchodník železem, zatímco jeho mladší bratr Josef, Pepíkův strýc, se v otcově obchodě vyučil jako obchodník střižním zbožím. Rodina žila v chalupě „U Sabathů“ č. p. 49.
Podle dostupné literatury byl Karel Sabat posledním židem žijícím ve Slatině. Židovská komunita v této vsi měla velmi dlouhou tradici a existovala zde také synagoga. Karel Sabat odstěhoval 20. září 1917 do Kasejovic. V roce 1921 již v chalupě U Sabathů žila početná katolická rodina Klepsových. V novém bydlišti – Kasejovicích – se Karel Sabat seznámil se svou budoucí manželkou a Pepíkovou maminkou Markétou (Gretou) Herzigovou. Svatba Pepíkových rodičů proběhla v prosinci 1925.