Interaktivní leporelo
Když v roce 2015 vyhlásil Institut Terezínské iniciativy při příležitosti svátku Jom ha-šoa soutěž Návraty a nenávraty, získala v ní zvláštní ocenění studentka třetího ročníku fakulty umění a designu Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni Kamila Pokorná za svou práci nazvanou „Věra Kohnová č. 519“. Jednalo se o interaktivní leporelo inspirované Věrčiným deníkem.
Studentka Kamila Pokorná (vpravo) při práci v roce 2015
Kamila Pokorná zaujala porotu nejen vlastním, velmi netradičním a inovativním výtvarným pojetím, ale i koncepčním a komplexním přístupem k tématu holocaustu (šoa). Autorka tehdy studovala v ateliéru doc. Barbary Šalamounové M. A. magisterský obor ilustrace a grafika a specializovala se na komiks a ilustrace pro děti. V době vzniku leporela „Věra Kohnová č. 519“ již Kamila Pokorná měla za sebou ilustrování knihy básní Věrčina vrstevníka Hanuše Hachenburga (1929–1944) vzniklých v Terezíně. Při příležitosti získání ocenění od Institutu Terezínské iniciativy poskytla Kamila Pokorná v květnu 2015 rozhovor pro „Obecní noviny“, časopis Židovské obce v Praze:
Kde se se u Vás zrodil zájem o židovství a holokaust?
Vlastně náhodou, ta témata se začala kolem mě objevovat, zaujaly mě některé filmy a dokumenty o holokaustu. Od té doby jsem si začala sama vyhledávat informace, strávila jsem hodiny a hodiny na internetu. Nejvíce mě zaujaly dobové osobní zpovědi. Když jsem pak narazila na texty lidí, kteří popírají to, co se stalo, nemohla jsem tomu ani uvěřit. O to víc jsem se o šoa začala zajímat. Když se mi v rámci studia naskytla toto téma zpracovat jako ročníkovou práci, rozhodla jsem se pro deník Věry Kohnové. Tento deník vyšel knižně jako faksimile rukopisu, knížku jsem si koupila a podle jejích zážitků zpracovala svoji knihu.
Rozhovor s Kamilou Pokornou publikovaný v Obecních novinách v květnu 2015
Vy jste ale to téma pojala šířeji, není to jen ilustrace k Věřinu deníku…
Chtěla jsem tam ukázat i co nejvíc dobových souvislostí. Přála jsem si tím zdůraznit individuální osud této malé židovské holčičky. My, kteří jsme holokaust nezažili, známe jen nějaká čísla, počty zavražděných, ale méně už za tím vidíme jednotlivé příběhy konkrétních lidí. Uvědomovala jsem si, jak je to závažné téma, měla jsem z toho trochu strach, ale snažila jsem se s tím poprat. Měla jsem štěstí, že v našem ateliéru se už dříve zpracovával sborník věnovaný osudu plzeňských Židů, takže s tím nějaká zkušenost byla. Náš ateliér také spolupracuje s manželi Štinglovými při tvorbě ilustrovaných alb pro vznikající Památník ticha na původním místě nádraží Bubny v Praze 7, odkud odjížděly transporty do Terezína. Moje vedoucí Barbara Šalamounová mě v práci podporovala, i pro ni je to zajímavé téma.
Vaše autorská kniha má formu koláže, kde se vedle Vašich vlastních kreseb a ručně psaných citací z deníku objevují i dobové fotografie a další materiály…
Ano, Věra se dostala do Terezína, odkud pak odcházely další transporty. Kohnovi s Věrou byli odtransportováni do Izbici, kde byli všichni v březnu 1942 zavražděni. Jednou z mých hlavních priorit byla autentičnost použitých materiálů. Snažila jsem se najít nějakou fotografii Věry Kohnové, ale to se mi nepodařilo, možná se ani žádná nedochovala. A tak jsem si její podobu i podobu jejích kamarádů, o nichž se v deníku zmiňuje, musela vymyslet. Původní jsou kresby terezínských dětí, úryvky básní, dobové fotografie a transportní listina. Koncepce knihy vyplývala ze zadání klauzurní práce 4. semestru. Studenti měli vytvořit knihu s prostorovými a interaktivními prvky (jako otvírací dvířka, točny, tahadla apod.) Téma i výtvarné zpracování bylo již individuální.
Prezentace Kamiliny úspěšné studentské práce „Věra Kohnová č. 519“
Ve škole se specializujete na ilustrace pro děti. Zdá se mi však, že tato práce je určena všem věkovým kategoriím.
Nejdřív jsem o tom uvažovala jako o knížce pro děti, i ony interaktivní prostorové prvky jsou typické pro produkci pro mladé čtenáře, ale nakonec opravdu vznikla knížka určená všem. Ostatně si myslím, že z dětských příběhů a pohádek člověk nikdy nevyroste, i když bohužel Věřin příběh nemá s pohádkou nic společného.
Ocenil jsem i vhodný výběr průvodního textu, nejen zvolené úryvky Věřina deníku, ale i Váš komentář. Mimochdem tam, kde citujete Věru, jde o Váš stylizovaný rukopis?
Snažila jsem se napodobit její rukopis, naskenovala jsem ho, zvětšila a promítla, abych se ho naučila. Takže to opravdu není rukopis můj, ale inspirovaný jejím písmem. Co se týká těch úryvků, vybírala jsem ty, kde se zmiňovala o tom, co se děje kolem ní. Takže je tam zachyceno sestěhovávání rodin do jednoho bytu, to, jak chodila pomáhat na plzeňskou židovskou obec, jak roznášejí předvolání do transportů. V té době se ještě nezdálo, že by ji to nějak stresovalo. Neuvědomovala si, co ji čeká. Objevuje se tam i náznak milostného vztahu s kamarádem Emilem. Třeba by se později opravdu dali dohromady, kdyby měli tu možnost… Tragédie pro Věru nastává až lednovým odjezdem do Terezína a následujícími událostmi.
Děkuji za rozhovor a přeji, aby se Vaše práce dostala k co nejvíc čtenářů a diváků. Petr Balajka
V listopadu 2016 představila Kamila Pokorná svou autorskou knihu „Věra Kohnová č. 519“ v rámci Plzeňského knižního trhu – Festivalu regionálních nakladatelů v Polanově síni Knihovny města Plzně a prezentaci doplnila o nejnovější výsledky bádání k danému tématu. Bližší informace o události přinesl například článek Hany Josefové v Deníku z 23. listopadu 2016 – zde.
Příprava knihy pro děti
Knižní ilustrací se Kamila Pokorná, rodačka z Blanska na Moravě, zabývá již od střední školy. Od prvopočátku nejraději vytvářela vlastní příběhy v kombinaci komiksových prvků, koláží a ilustrace. Jejím tvůrčím snem bylo vydání vlastní autorské knihy, což částečně splnila vydání interaktivní knihy „Věra Kohnová č. 519“ v roce 2015.
Kamila Pokorná a Jiří Šandera s úspěšnou knihou „Kluci a holky z mateřské školky“ v roce 2023
Po absolvování vysoké školy v roce 2018 učilaKamila v několika mateřských školách a zahájila studium předškolní pedagogiky. Zároveň dále rozvíji svůj ilustrační talent. Největším zdrojem inspirace je pro zůstává život a hledání neobyčejného v obyčejném. Aby v dnešním životním tempu neztratila svoji cestu, nejraději tráví Kamila Pokorná čas v přírodě, v jejímž obklopení vyrostla. Je členkou Klubu ilustrátorů dětské knihy. V poslední době ilustrovala dětské knihy spisovatele a nakladatele Jiřího Šandery „Naše třídní je mimozemšťan!“, „Naše třídní je mimozemšťan 2“ a „Kluci a holky z mateřské školky“.
Kamila Pokorná spolupracuje od roku 2016 s historikem Jiřím Sankotem. Společeně shromažďují podklady a připravují vydání dětské knihy o Věrce Kohnové, která by měla vycházela z konceptu úspěšné studentské práce „Věra Kohnová č. 519“ a zároveň by měla dětskému čtenáři srozumitelnou formou představit nejnovější poznatky o Věrce, její rodině, deníku, spolužačkách a kamarádech.
Výstava „Věra Kohnová č. 519“
Při příležitosti osmdesátého výročí osvobození Československé republiky uspořádala Galerie a muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě výstavu Kamily Pokorné a Jiřího Sankota „Věra Kohnová č. 519“. Ne náhodou byl pro akci trvající od 4. dubna do 1. června 2025 vybrán název shodný s leporelem Kamily Pokorné. Výstava totiž byla pořádána jako součást oblíbeného cyklu „Výstava jedné knihy“. Základem výstavy byla úspěšná studentská kniha z roku 2015.
Fotogalerie z výstavy v Havlíčkově Brodě
Originál leporela byl v suterénních prostorách galerie v Horní ulici v Havlíčkově Brodě vystaven hned dvakrát – pod sklem uprostřed výstavního sálu a na stolku, kde si jej mohli návštěvníci prolistovat a osobně vyzkoušet různé interaktivní prvky.
Kolem výstavní místnosti bylo rozvěšeno osmnáct panelů s ilustracemi a kolážemi pocházejícími z knihy „Věra Kohnová č. 519“. Tyto prvky autoři doplnili o zcela nové ilustrace, souvislosti, reálie, fotografie a dokumenty, které nebyly známy ani v době přípravy leporela „Věra Kohnová č. 519“ roku 2015 ani v době vydání knihy „Deník Věrky Kohnové“ autorů Jany Poncarové a Jiřího Sankota roku 2023 (odkaz). Novinkou byl například školní památník jedné z Věrčiných spolužaček, které se podařilo přežít – Evy Kussiové. Do Evina památníku nakreslily a napsaly svou upomínku některé dívky, které Věra zmiňuje ve svém deníku a které nepřežily – Věrka a Edita Kohnovy, Alice Epsteinová, Rita Kopplová a Irča Welkerová. Originál památníku Evy Kussiové byl, stejně jako leporelo „Věra Kohnová č. 519“, součástí výstavy. Zážitky z výstavy umocňovala zvuková kulisa – úryvky z Věrčina deníku načtené jednou z havlíčkobrodských studentek.
Premiéra výstavy „Věra Kohnová č. 519“ v Havlíčkově Brodě
Vernisáž výstavy proběhla v pátek 4. dubna 2025. V sobotu 5. května 2025 se uskutečnila v prostorách galerie přednáška Jiřího Sankota pro veřejnost. Byly zde blíže představeny souvislosti na pozadí jednotlivých výstavních panelů. Posluchači se dozvěděli, že vedle památníku Evy Kussiové byl v březnu 2025 byl v Londýně objeven ještě jeden školní památník přeživší spolužačky Věrky Kohnové. Patřil Ruth Ofnerové a nestačil již být představen na výstavě.
Výstava „Věra Kohnová č. 519“ byla autory pojata jako představení záměru budoucí ilustrované knihy pro děti.