Jirkova rodina
Jirka Brunner se narodil 22. srpna 1929 v Plzni manželům Rudolfu Brunnerovi a Olze rozené Kohnové. Jirkův tatínek Rudolf Brunner se do Plzně přiženil z Dlouhé Lhoty na Jičínsku. Olga pocházela z dvanácti sourozenců. Dětství prožila v Bernarticích u Tábora, kde byl její otec Šimon Kohn obchodníkem. Jirkův dědeček Šimon Kohn byl velice zbožný člověk. Se stejným nasazením a elánem, s jakým praktikoval víru svých předků, hrával karty. Byl náruživým milovníkem mariáše.
Vila v ulici U Svépomoci v Plzni, kde se svými rodiči žil Jirka Brunner.
Touto zálibou nakazil všechny své příbuzné. Babička Růžena Kohnová pocházela z Vodňan. Jednalo se o malou, drobnou ženu, která měla problémy se srdcem. Srdce si jezdívala pravidelně léčit do lázní, kam jí vždy doprovázela některá z jejích dcer. Jirkova babička zemřela roku 1933 ve věku 66 let. Jen pár dní po pohřbu měla ve Velké synagoze svatbu její nejmladší dcera Zdeňka. Jirkovi tehdy byly necelé čtyři roky, a to, že teta Zdeňka pod náporem emocí v synagoze omdlela, si nepamatoval. Další sestra Jirkovy maminky, Klára, prošla během dospívání výchovou ve vybraných švýcarských penzionátech.
Svatba rodičů Jirky Brunnera proběhla roku 1927 v Plzni, kam se před tím rodina obchodníka Šimona Kohna přestěhovala z Bernartic. Šimon Kohn ale ještě před svatbou ochrnul a nebyl schopen pro Olgu zajistit věno. Tuto povinnost na sebe vzali dva její bratři, Adolf a Bedřich Kohnovi. Společně se švagrem Rudolfem Brunnerem založili v plzeňské Sedláčkově ulici podnik na výrobu prádla s velkoobchodem. Novomanželé Brunnerovi žili po svatbě několik let v podnájmu na Klatovské třídě, kde se jim také roku 1929 také narodil jejich jediný syn – Jirka. Devětatřicetiletý Rudolf a čtyřiatřicetiletá Olga prý byli moc pěkným párem. Rudolf – fešák s blond vlasy a modrýma očima a Olga – velice hezká, tmavooká a černovlasá žena.
Jirka s rodiči Olgou a Rudolfem v Radiových lázních Jáchymov
Když byl Jirkovi rok, rodina se přestěhovala do vily v ulici U Svépomoci 1920/13 na Borech. Žili zde společně se strýcem Adolfem Kohnem. Součástí vily byla garáž, kde tatínek Rudolf parkoval svůj osobní vůz Chevrolet značky Č. 80. 965 vyrobený v roce 1931. Tento vůz pak prodal počátkem roku 1938 firmě Č. K. D. v Praze a místo něho zakoupil od firmy Honomichl v Plzni nový vůz Praga Lady.
Na podzim 1938 se Brunnerových dotkla uprchlická vlna ze zabraných pohraničních území. Dne 7. října 1938 se ve vile U Svépomoci 1920/13 usadila maminčina sestra Valerie s manželem Arnoštem Hofmannem. Uprchli z Mostu, kde do té doby žili. Počátkem roku 1939 byl Jirkův otec udán úřadům, že přechovává uprchlíky, a byl kvůli tomu policejně vyšetřován. Hofmannovi později žili v Sedláčkově ulici 28.
V roce 1940 přišel Rudolf Brunner o auto, o firmu i o řidičský průkaz. V červnu 1940 se Jirkova rodina musela vystěhovat ze své vily na Borech. Nové bydlení dostali Brunnerovi v bytě v tehdejších Kramářových sadech č. p. 25. Od září 1940 měl Jirka nastoupit do primy na gymnáziu. Byl v té době výborný v matematice a počítal prý příklady určené oktavánům. Není divu, že se na gymnaziální studia velmi těšil. Do lavic primy však nikdy nenastoupil, protože protektorátní vláda vyloučila židovské děti ze všech českých škol. Jirka začal chodit do soukromých kroužků organizovaných pro židovské děti plzeňskou židovskou obcí. Jak víme, právě zde se setkal s Věrou Kohnovou.
Jirka (vlevo) na Šumavě se strýcem Adolfem Kohnem, maminkou Olgou a bratrancem Zdenko Kohnem
V červnu 1941 se k Brunnerovým do bytu v Kramářových sadech opět přistěhovali Valerie a Arnošt Hofmannovi. S touto událostí byla spojena hlučná policejní razie. Ze sklepa svého bývalého bydliště v Sedláčkově ulici si totiž teta Valerie přestěhovala mimo jiné káď, kterou považovala za svůj majetek. Majitel domu ji však coby Židovku označil za zlodějku a káď jí byla úředně zabavena. Vyšetřovaní bylo v říjnu 1941 českou policií uzavřeno jako nedorozumění a káď se vrátila do domu v Sedláčkově ulici.
Krátce před odchodem do transportu, počátkem ledna 1942, se museli Brunnerovi odstěhovat do Pobřežní ulice. Do Terezína odjeli 18. ledna 1942 transportem R. O tři měsíce později, dne 28. dubna 1942, byli transportováni do Zamošče na okupovaném polském území, kde všichni zahynuli. Hofmannovi odjeli do Terezína 22. ledna 1942 transportem S a 11. března 1942 byli deportováni na smrt do Izbice.
Věra Vrbová-Fischerová
Jirka Brunner se sestřenicí Věrkou Fischerovou při prázdninovém výletu k německé hranici
S Jirkou Brunnerem bývá na fotografiích často vyobrazena jeho sestřenice Věra Fischerová ze Sušice. Její maminka Josefa byla sestrou Jirkovy maminky. Věra byla o šest let starší než Jirka. Koncem třicátých let měla nastoupit kvinty gymnázia. Rodiče však již nepovažovali gymnázium za vhodné prostředí pro židovskou dívku. Proto ji poslali do penzionátu do Prahy. Věra zde studovala jazyky a složila zkoušky z němčiny a angličtiny. V Praze již zůstala, ale dokud to bylo možné, za rodiči do Sušice nadále dojížděla. Při jedné z těchto návštěv zažila v roce 1940 hororovou scénu. Rodiče byli totiž německým úřadům udáni, že doma provozují hazardní karetní hry. Do jejich sušické vily se dostavilo gestapo s esesáky. Přestože doma žádné karty nenašli, vilu vyplenili a všechny cenné věci odvezli nákladním autem pryč. Nejodvážněji si proti jejich zvůli počínal Věrčin pes Dášenka, který se vrhl na jednoho z esesáků. Poté, co voják do Dášenky surově kopl, postavila se Věra na její obranu. Skončila zmlácená a s několika vyraženými zuby.
Jirka Brunner s maminkou Olgou, sestřenici Věrou Fischerovou a její maminkou Josefou Fischerovou – přežila pouze Věra.
Věra se roku 1942 krátce před transportem do Terezína v Praze provdala. Novomanželé jeli do Terezína ve stejném vlaku jako spisovatel Karel Poláček. Věrčin muž Bedřich Borger, stejně jako rodiče Arnošt a Josefa Fischerovi a většina příbuzenstva, během holocaustu zahynul. Věra přežila, aby mohla podat svědectví. Později se provdala za Karla Vrbu z Prahy. Zemřela v roce 2017.