O památnících
Ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století nebylo snad školačky nebo školáka, kteří by si nevedli svůj památník. Kreslili si do nich spolužačky, spolužáci, kamarádi ze skauta nebo sourozenci. Své moudré rady do památníků psaly paní učitelky, páni učitelé, rodiče, prarodiče, tetičky a strýčkové.
Zápisy a kresby od Věry a Edity Kohnových v památnících spolužaček Evy Kussiové a Ruth Ofnerové
Zmínka o památníku se objevuje také ve Věrčině deníku. Dne 18. října 1941 si do svého deníku napsala: „Dnes mi dala Irena památník, abych tam něco nakreslila. Namalovala jsem tam tedy dva školáky, jež jdou ze školy. K tomu jsem napsala: Škola – základ života. Docela se mi to povedlo.“
Do památníků si později psaly vzpomínky také kamarádky uvězněné v ghettu Terezín. Například další hrdinka Věrčina deníku, Rutka Gutmannová, napsala v Terezíně dne 5. října 1944, večer před odjezdem na smrt do Auschwitz-Birkenau, do památníku své kamarádky Anně Flachové následující slova: „Vzpomeň si někdy na Terezín a heim a nezlob se, jestli jsem tě někdy naštvala. Rútka (Plzeň, Bezovka 9), 5. října 1944.“
Svůj památník jistě během školní docházky měly také Věrka Kohnová, její sestřenice Edita, a vůbec každá dívka, která s nimi chodila do třídy. Věrčin ani Editin památník se bohužel nedochoval. Během let 2024 a 2025 se však podařilo najít památníky patřící dvěma Věrčiným spolužačkám židovského původu, které měly štěstí a období německé okupace a holocaustu přežily – na rozdíl od svých rodin. Jednalo se o Rut Ofnerovou (dcera vrchního finančního komisaře Arnošta Ofnera) a Evu Kussiovou (dcera majitele Kalikovského mlýna v Plzni Rudolfa Kussiho). Rut a Eva si vzájemně nakreslily a napsaly do památníků své upomínky. Zároveň v památnících uchovaly vzpomínky na spolužačky, které se staly oběťmi holocaustu.
Památník Evy Kussiové
Eva Kussiová – kamarádkami zvaná Muninka – měla sice několik židovských předků, ale na základě rasových zákonů byla považována za míšenku. Její maminka nebyla totiž Židovkou. Díky tomu nemusely Eva ani její mladší sestra Gita v lednu 1942 odjet transportem do Terezína. Eva Kussiová mohla, na rozdíl od ostatních židovských spolužaček, v září 1940 nastoupit na gymnázium. V roce 1942 byla také ona vyloučena ze studia. Po osvobození se do své třídy na Státním reálném gymnáziu na dnešním Mikulášském náměstí v Plzni vrátila. Ve školním roce 1947/1948 odmaturovala. Počátkem padesátých let se provdala a celý život strávila v Plzni (více o Evě Kussiové zde).
Eva ve své knihovně uchovávala památníček z obecné školy, do kterého jí nakreslila a napsala upomínku řada spolužaček, které za německé okupace zahynuly – Věra a Edita Kohnovy, Alice Epsteinová, Rita Kopplová a Irena Welkerová. Svou vzpomínku v památníku zanechala také Hanka Löwidtová, která jako jediná přežila věznění v koncentračním táboře. Alice Epsteinová Evě na památku napsala: „Čiň dobře všem, kdykoli můžeš!“ Památník byl objeven Evinou dcerou Ludmilou v červnu 2024.
Památník Evy Kussiové
Památník Ruth Ofnerové
Ruth Ofnerová se zachránila včasným útěkem do Velké Británie. Ze země odjela společně se svou starší sestrou Hankou jedním z Wintonových transportů a o mnoho let později, v roce 2009, svému zachránci Nicholasi Wintonovi vzkázala: „Dal jsi mi sedmdesát let života navíc. Jinak bych skončila v Osvětimi jako moje rodina z Plzně a protože mám dvě děti a dvě vnoučata, tak tím, že jsi zachránil mne, jsi zachránil i je…“ Vzhledem k tomu, že nikdo z jejich příbuzných v Československu nepřežil, zůstaly Ruth a Hanka Ofnerovy po válce ve Velké Británii.
Stejně jako Eva Kussiová, také Ruth Ofnerová, ve své knihovně v Londýně uchovávala památníček se vzpomínkami na spolužačky z obecné školy. Najdeme mezi nimi opět kresby a verše od děvčat, která za německé okupace zahynula – Věrky a Edity Kohnových, Alice Epsteinové, Rity Kopplové a Irči Welkerové – a od přeživší Hanky Löwidtové. Jeden ze zápisů pochází od starší židovské dívky Rity Schwarzkopfové z Plzně, spolužačky Rutčiny sestry Hanky. Tato dívka zahynula roku 1943 v Osvětimi-Březince.
Památník Rut Ofnerové
Za zmínku stojí ještě jeden zápis z památníku Rutky Ofnerové. Dne 27. února 1939, tedy necelý měsíc před německou okupací, jej napsal sedmadvacetiletý Benjamin Goldberg, který v dívčí třídě učil židovské náboženství: „Též v nejtěžších dnech našich dějin, v dobách, kdy prožíváme nejbolestnější chvíle, kdy se nám zdá, jako bychom klesli do beznadějných hlubin, ve chvílích plných zoufalství v našich domech, vraťme se k nevyčerpatelnému pramenu, jenž nám vždy dodával odvahu a sílu, jenž nám byl vždy útěchou a rádcem, vraťme se ke Knize všech knih, k našim mudrcům a prorokům! Toť zárukou naší i do budoucna, zárukou, že bouřlivé dni šťastně překonáme.“ Učiteli Goldbergovi, rodákovi z Podkarpatské Rusi, se podařilo koncem listopadu 1939 odjet z Protektorátu Čechy a Morava do švýcarského Bernu.
Památník se spoustou obrázků si jako malá ráda prohlížela a četla Rutčina dcera Diane. K objevu památníku došlo v březnu 2025.