V archivních dokumentech a historické literatuře najdeme Honzu nejčastěji pod jménem Hanuš Treichlinger. O postupné odhalení osudů rodiny Treichlingerových a Blochových, včetně osiřelého Honzíka, se zasloužila štěnovická historička a bývalá kronikářka PhDr. Alena Vlčková. Té se také podařilo kontaktovat přeživší příbuzné a získat množství rodinných fotografií. Ty byly roku 2011 vydány obcí Štěnovice v publikaci PhDr. Vlčkové „Židovská historie ve Štěnovicích“.
Honzova maminka Ida Treichlingerová
Honza Treichlinger se narodil 2. ledna 1929 v Plzni do rodiny obchodníka Arnošta Treichlingera a jeho manželky Idy rozené Weissové. Treichlingerovi bydleli v Palackého ulici č. p. 87/13. Dne 12. srpna 1935 zemřela Honzíkovi v plzeňské nemocnici maminka. Bylo jí jednačtyřicet let. O necelý rok později, v červnu 1936, zemřel i tatínek a sedmiletý Honzík se stal sirotkem. Aby nemusel do sirotčince, ujala se jej tatínkova sestra Ida Blochová. Od té doby vyrůstal Honza spolu se dvěma staršími bratranci Rudolfem a Jirkou v Sedláčkově ulici č. p. 172/6. Honzův strýc Benno Bloch byl obchodníkem.
Honzík Treichlinger (vepředu vpravo) ve Štěnovicích roku 1934 se sestřenicemi Evou (vepředu vlevo) a Hankou (vepředu vlevo od Honzíka)
Další příbuzné měl Honza v nedalekých Štěnovicích. Žila zde rodina jeho strýce Leopolda Treichlingera. Obzvláště k sestřenici Evě měl Honza velmi blízko. Byla o pouhé dva měsíce mladší než on. Druhá štěnovická sestřenice Hanička se narodila v roce 1932. V lednu 1942 nastoupili Blochovi i Treichlingerovi v Plzni do transportu. Honza jel s Blochovými 21. ledna transportem S. Treichlingerovi opouštěli Plzeň 26. ledna transportem T. Zatímco Blochovi včetně Honzy v ghettu prožili několik let, Treichlingerovi byli v dubnu 1942 odesláni transportem Ar do polské Zamošče. Zde všichni zahynuli.
Ve Štěnovicích: v pozadí vedle sebe sedí Honzova teta Blanka Treichlingerová (vlevo) a maminka Ida Treichlingerová (vpravo), uprostřed (s dětmi na klíně) Honzův tatínek Arnošt Treichlinger, v popředí zleva Hanička, Eva a Honzík Treichlingerovi
Honzovi bylo v době příjezdu do Terezína třináct let. Byl společenský a mezi ostatními dětmi oblíbený. Od 23. září 1943, kdy v Terezíně proběhla premiéra dětské opery Brundibár, zažíval Honza jako představitel hlavní role hvězdné okamžiky. Na režisérovi Rudolfovi Freudenfeldovi si roli v opeře doslova vynutil. Freudenfeld později vzpomínal na okamžik, kdy si Hanuš o roli v Brundibárovi řekl:
„Seznámili jsme se v umývárně. Stoupl si vedle mě, dělal, že si myje ruce, a jen tak mimochodem utrousil: Slyšel jsem, že hledáte děti do opery Můžu taky přijít? Do opery byl skutečně obsazen. Honza ale spokojený nebyl – chtěl hrát flašinetáře Brundibára. A tak se opět jednoho dne přitočil k Rudolfovi Freudenfeldovi a zeptal se jej, zda by si mohl hlavní roli zkusit. Od té doby existoval už jen jediný Brundibár – Honza. Rudolf Freudenfeld na Honzova vystoupení rád vzpomínal: Patřil skutečně ke slavným osobnostem. Byl velmi známý a všichni ho uznávali. Kdekoliv se objevil, ozývalo se volání: »Brundibáre, Brundibáre!« Honza zcela instinktivně ztvárnil postavu Brundibára tak lidsky, že navzdory tomu, že hrál zápornou roli, stal se miláčkem nejen dětí, ale i celého publika. Naučil se stříhat knírkem, který měl přilepený pod nosem. Pohyboval jím tak dokonale a vždy v tom správném okamžiku, že napětí v hledišti polevilo a bylo slyšet, jak děti úlevou vydechly. Žádný jiný herec by se neprosadil lépe.“
Honza (uprostřed) s rodinou Blochových: zleva bratranec Jirka, strýc Benno, teta Ida a bratranec Rudolf
Ještě předtím než se Honza Treichlinger v Terezíně proslavil jako Brundibár, byl tu známý pod dívčí přezdívkou Sára. Přišel k ní v sudetských kasárnách, kde měl kavalec přímo u dveří. Na každého, kdo nechal otevřeno, volal: „Sára, zavži ten dverš!“
Sláva pomohla Honzovi Treichlingerovi k tomu, že mu kuchaři přidávali více polévky. Měl však stále hlad. Ke konci svého pobytu v Terezíně se Honza dokonce odhodlal zajít k Judenältesterovi – předsedovi Židovské rady starších. Na otázku „Was wünschst du Brundibár?“ odpověděl: „Chtěl bych někam ke žrádlu, pane Judenältester.“ Předseda rady starších Honzovi zařídil, že byl přidělen k řezníkům, kteří porcovali maso. Dlouho si toto privilegium neužil.
Honza v terezínském ghettu jako flašinetář Brundibár
V říjnu 1944 byl Honza transportem Er společně s Blochovými deportován do tábora Auschwitz-Birkenau. Zde společně se strýcem Bennem, tetou Idou a bratrancem Rudolfem Blochovovými zahynul. Přežil pouze bratranec Jirka Bloch (1926–2013), který v roce 1949 emigroval do Izraele a změnil si jméno na Shmuel Jirzi Bloch.
Honzovi bylo v době deportace do Auschwitz-Birkenau necelých šestnáct let. V roce 2010 byla na domě v plzeňské v Palackého ulici č. p. 87/13, kde žil Honzík Treichlinger se svými rodiči, odhalena pamětní deska. Bohužel, po opravě fasády před několika lety pamětní deska zmizela.
Odstraněná pamětní deska Honzy Treichlingera, která se od roku 2010 nacházela na domě v Palackého ulici č. p. 87/13 v Plzni.